♠ Škola

Známky, body, modřiny

17. ledna 2012 v 16:50 | Sandie
Už mi definitivně hráblo. Hráááblo, jadydýý, jadydáá!! *s pohledem absolutního šílence krčí nos a zdvihá levé obočí*

Dneska ráno jsem konečně dodělala studijně-rozborovou práci. Po třech dnech, kdy jsem doslova proseděla důlek do židle u stolního počítače, už bylo docela načase. Dodržet metodiku tvorby mě stálo mnohem víc úsilí, než kdy jindy, protože mi do toho všeho přistál na stole test z podnikové ekonomie, který jsem nedala o dva body a pokud si nechci zbaběle dávat tenhle předmět na další semestr, musím si hodit opravnou zkoušku na termín, kdy už mám zkoušku z informačních zdrojů... Hurá!!

Snad se jí bude moje porovnání použití Zipfovy metody na Sobecký gen a Obraz Doriana Graye bude líbit víc než absence mých metadat (a tímto provolávám slávu bodům, mizejícím rychlostí světla).

Upřímně by mě to všechno frustrovalo o trochu míň, kdybych neměla zítra termín zkoušky z informatiky. Nevím, nevím, jestli budu kamarádka se zadáním z Excelu. Z jednadvaceti lidí dnešní zkoušku udělalo jenom šest :O

Není to těžké, jenom debilní! Není nic lepšího než psát tříkilometrovou funkci a po desátém pokusu (a třech hodinách mezi půlkami) zjistit, že měl v zadání chybu.

Mnozí by určitě navrhli nevysedávat u nesmyslného článku na blog a jít se učit, jenže jsem tak vyflusaná, že už mě deset minut nezabije.

Prozatím vás obšťastním tím, co webkamera dala :)
Pro jistotu pod perexem.

Mnoho povyku pro ekonomiku v podniku

10. ledna 2012 v 18:11 | Sandie
Moji milí čtenáři,
na články jsem nezapomněla - dokonce je mám připravené a napsané, bohužel absolutně chybí čas nafotit k nim obrázky X__x



Celý den dneska sedím střídavě nad studijně-rozborovou prací, němčinou na zítřejší zkoušku (nemám ponětí, kolik musím mít bodů, takže se budu jenom modlit, abych měla minimálně 95%) a další zkoušku z podnikové ekonomiky (tam zase naprosto přesně vím, kolik bodů budu potřebovat, a taky se jenom modlím). Sem tam něco zbaštím, vypiju si čaj a zase frčím... Až se takhle jízda uklidní, napíšu vám veselou příhodu o oboustranném tisku, těžce-v-pohodě vyučujícím na informatiku a o tom, jak jsem si čtrnáct dní před zkouškou z Excelu smazala Excel...

Prozatím vás oblažím zprávou, že mě znovu úspěšně atakoval herpes virus a přísahám při své ochablé ale stále nerezignovavší imunitě, že první věc, kterou udělám, až se ten zmetek rozhodne vyklidit pozice, bude outfitová fotka. Chytá mě fotící absťák...

A co dál? Vymýšlím nabídku sukní, kterou bych mohla zveřejnit v únoru; chystám veeeliký CC na konec ledna; obarvila jsem si odrosty hennou, takže světélkuju zrzavě a nemůžu se dočat chvíle, kdy vlasy zhoustnou a budu se moct dobarvit na černo.

Jo, a snažím se myslet pozitivně.

Zákeřné úkoly

7. ledna 2012 v 15:02 | Sandie

Výsledek odevzdaných úkolů předčil všechna má očekávání! Jsem puštěná ke zkoušce na informatiku! Nebudu ji muset přehazovat na další semestr :D Teď ji ještě udělat a budu to nejšťastnější stvoření na světě...

Škola zase volá...

25. září 2011 v 23:40 | Sandie
... po dlouhé odmlce :) Zítra jdu do své nové školy poprvé a jsem vážně zvědavá, jak to bude vypadat. Zatím se mi líbí skoro všechno: Jednoduchost a neobřadnost zápisu, lidská imatrikulace bez nabubřelého balastu, světlé moderní učebny (po tom socialistickém hnusu to je úplná úleva pro mou ubohou dušičku), hlavně mi udělal radost perfektní rozvrh :D

Sice mě ze začátku trochu potrápila organizace (dvě hesla a pro každé si mám zajet jinam? Pchá!) a neschopnost dostat se k rozvrhu, ale už je vše vyřešeno. Jupí :)

Musím říct, že když jsem v pátek dopoledne vracela v Hradci index a předávala na podatelnu oznámení o ukončení studia, byla jsem vážně ráda, že kapitola Hradec je komplet za mnou. Klidně bych si znova napsala sto mikrotestů z anatomických praktik, klidně bych pod mikroskopem hledala Gianuzziho lunuly, ale ne tam a ne v té příšerné ubíjející atmosféře socialistické fakulty, kde na člověka padá stín ihned po překročení prahu.

Vážně se těším, co mi tento rok přinese :) Zatím to totiž vypadá opravdu nadějně.

What went wrong

10. ledna 2011 v 22:13 | Sandie
Tak jo. Chtěla bych napsat něco veselého, ale tentokrát to asi nepůjde. Ne tak snadno. Ne, když si člověk říká, že už mu zbývá jen jeden pokus, který může poslat do kopru (a klidně i mnohem dál a mnohem hlouběji, ale rektu jsem se věnovala při jednom z posledních praktik, takže je poněkud pasé) snažení za předchozí půlrok.

Když se to sype, tak se to sype. Stojí to za hnusnou starou bačkoru. Učím se jako blázen a netuším, jestli to bude mít nějaký význam.

Ach jo. Bohužel nezbývá, než jít do toho se smíšenými pocity a zkusit, co to udělá.

Prošel. Neprošel. Fail.

Držet svůj prapor zpříma

29. listopadu 2010 v 13:00 | Sandie

TRAMTARAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!

Zatrubte, trubači!! Lide, provolávej slávu!! Sandie dala praporkový test, jenž sluje "praporkáč". Po totálně projetém prvním pokusu jsem totiž přestávala věřit, že to vůbec dám. Ale nebyla by to Sandie, aby se vzdala.

Na VŠ, jako je medicína, je nezbytně nutný systém učení, aby člověk dokázal projít dál. Bohužel, v době, kdy se psal první praporkáč, mi to ještě tak úplně nedocházelo. Po neúspěšném pokusu se dostavila panika, a jen neuvěřitelnou shodou okolností, za kterou může nejmenovaný japonský anatom, jsme s jednou spolužačkou strávily čtyři hodiny nad fotografickým atlasem preparátů, Čihákem a papírem, který jsem zaplňovala neumělými schématy. Dokonce i náš seminář biofyziky se nesl v duchu opakování na praporkový test.

Pak přišela hodina H. Naše nálada byla bojová, cítily jsme se plné odhodlání. A nejen my! Smály jsme se, klepaly, vyprávěly dementní vtipy o klokanech a psech, kteří vůbec nebyli psy (vysvětlím níže). Zavření na malé pitevně po dobu dvou hodin, bez pití, učebnic; vydaní napospas sami sobě (celkem asi 40 lidí) v místnosti s nedostatečným větráním, seděli jsme na lavičkách a snažili se jeden druhého rozptýlit.

Po čekání, které se zdálo být nekonečným, mi byla do chvějících se drobných rukou s kupodivu neokousanými nehty (ale zkuste si kousat nehty na pitevně...) vražena kartonová podložka. "Ještě jednu, prosím," pípla jsem a obdržela ji spolu s předpřipaveným listem. Když zacinkal budíček, vyrazila jsem k prvnímu stolu.

Nevzpomínám si už, co všechno jsem zapsala, co všechno jsem viděla... Vím jen, že jsem prostě "jela", jak se říká. Nicméně přemýšlení na téma, co jsem věděla a nevěděla, jsem věnovala celou cestu domů a nakonec se zoufalstvím rozbrečela jako předtím děvčata před soudní patologií, protože tenhle test vůbec nebyl lehčí, než předchozí. Ať jsem počítala, jak jsem chtěla, vyšlo mi buď, že jsem o dva body překročila limit, nebo že jsem dva body pod hranicí.
Deprese a předzvěst prohry se přenesla i doma na rodiče. Dnes jsem s chvějícím se srdcem a zpocenými dlaněmi rozklikla výsledky testů na domácí stránce ústavu anatomie a...

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! Mám to, mám to, mám to!! :DDD

A teď ten pes, jak jsem slíbila :) Ať se taky trochu pobavíte. Jde o jeden z vtipů, kterým jsme si zlepšovali náladu při čekání na výkon testu:

Student: Pane asistente, nemůžeme najít musculus semitendinosus, on tu snad není...
Asistent: *hrabe se v těle* No jo... Ale proč tu není?
Student: *otráveně* Asi ho někdo sežral...
Asistent: Sežral?? Ale kdo?
Student: Asi pes anserinus*...

* pes anserinus neboli husí nožka - šlašitý útvar, do nejž se upínají šlachy m. gracilis, m. semitendinosus a m. sartorius.

Vlak míjí kolej

30. září 2010 v 20:51 | Sandie
... a sláva tomu. Měla jsem na koleji strávit měsíc až dva, a pak v krajním případě každý den dojíždět. Po bolestném loučení jsem přetrpěla dva hororové dny, zrušila ubytovací smlouvu a místo toho si pořídila kreditovou jízdenku Student Agency. Ufff..! Doma je doma. Všichni moji lidičkové, teplé (minimálně vlažné) jídlo, horký čaj a internet. Nic víc k životu nepotřebuju.

Konec hlášení.

Jak jsem na potítku zabíjela mravence

24. května 2010 v 15:29 | Sandie
Tak je to tady, vážení! Sandie je odmaturovavší z chemie, biologie, češtiny i angličtiny!

Jedna, jedna, jedna jedna.

Vytáhla jsem si samé otázky, na které jsem se neučila, protože mi přišly primitivní ^^" Žádnou, kterou jsem si přála, samozřejmě :D
Ve chvílích nudy na potítku jsem zabíjela mravce, kteří vylézali z kytky pro předsedkyni komise, v duchu si odpovídala na otázky přede mnou zkoušeného chudáka a zubila se na všechny strany, protože jsem si při pravděpodobnosti 1:25 vybrala zrovna tu nejvíc suprovou otázku. Na gramatiku jsem se neučila vůbec.

I love my life. Let's celebrate!

Odzvonilo nám

14. května 2010 v 19:51 | Sandie

Tak jest. Začal nám svaťák a dnešek je podle mého víc než úžasný den, ačkoli mi přišlo, že u nás ve třídě panovala atmosféra ala Vidíme se naposled, tak si přestaňme hrát na to, že spolu musíme vycházet.
Ale stálo to za to, nikdo se nepohádal a vůbec to bylo celé moc povedené :)
Megašílené fotky pod perexem. Doporučuji :)

Set list made in ocassion of our great trip to Maturitania

8. května 2010 v 21:53 | Sandie
Dlouho nic nepřibylo, a asi je to tak dobře. Kdybych totiž v posledních dnech něčím přispívala, určitě by to něco obsahovalo víc než stopové množství školních předmaturitních záležitostí.

Už jsem vykoumala, co bych tak ráda za otázku.

Upozornění: Toto je zcela zbytečný článek, just for fun. Pod perexem.
 
 

Reklama