♣ Co život přinesl

Jako naschvál...

16. listopadu 2011 v 21:42 | Sandie
Chyběly vám články, v nichž popisuji úskalí svého každodenního života? Ne? Tak pro ty, kteří by řekli ano tu mám dnešní humornou příhodu. Na dnešek je totiž úžasně uplatňován zákon schválnosti (takže nechápu, proč jsem se mordovala s prokazováním Zipfova zákona, když Murphy je daleko zábavnější). Na CELÝ! T___T


Výpověď smutného čunčátka pod perexem!

Papírové vyprávěnky

10. září 2011 v 18:00 | Sandie
Milí čtenáři,

od mých letních brigád uběhl již víc než týden, ale rozhodla jsem se podělit se s Vámi o zážitky, které s sebou týdny plné zábavy strávené v převážně *kašly kašly* příjemné společnosti přinesly.

Pro pokračování perexujte!

Vláček vykolejáček

23. června 2011 v 16:00 | Sandie
Tak je to tady - příběh očitého svědka tragické nehody, při níž se srazil vlak na trase Praha-Smíchov - HBF s autobusem MHD, jemuž na železničním přejezdu selhal motor ANEB příběh o tom, kterak Sandie se svým nejdražším kvíkali nudou z okna do kamery a stejně je do tý televize nedali, grázlové!

REPOrtáž pod perexem!

Dětská burza hrůzy

3. května 2011 v 20:46 | Sandie
Tak tohle se povedlo. Někdy mívám pocit, že můj život je jako jízda tobogánem v aquaparku; člověk chvíli jede, vychutnává si to, a než se naděje, vynoří se zpoza zákrutu temná díra, do které se skřikem propadne, aby se znovu vynořil o něco dál. Dnes jsem zažila okamžiky, které mi připomínaly jízdu pěkně divokým úsekem. Bez jam, ale zato s výmoly, které sebeinteligentnějšímu člověku vykouzlí na tváři úsměv o IQ se zápornou hodnotou.



Děti, trapas a "cikánka" pod perexem. A kočárky. Hodně kočárků.

Casting na podvodníka

29. dubna 2011 v 10:00 | Sandie
Považuji se za tolerantního člověka. Nenazněla tady tahle věta už několikrát? Nepočítám to; je to pravda. Ale jako obvykle je tahle větička předzvěstí menšího výbuchu. O co jde tentokrát? To se záhy dozvíte.

Klik na perex, pod nímž je ukryt ten příběh, kterak se Sandie hlásila do komparzu.

Hell yeah? Hell no!

3. dubna 2011 v 2:34 | Sandie
Přestože tahle dosti svérázná akce, určená pro milovníky extrémních sexuálních praktik existuje už dva roky, lidé z mého okolí se o ni začali aktivě zajímat až předloni. Letos zájem dosáhl vrcholu a když jsem byla mámena již více než dvěma lidmi, rozhodla jsem se zjistit si o Hell party víc, a tím myslím jít hlouběji, než je pár fotek s propíchnutými částmi těla. Vydali jsme se tam včera společně s mým nejdražším.

Možná jste si po přečtení prvního odstavce řekli: Jasně, to je další civilistka a citlivka, co si někde přečetla článek pro běžné občany, v němž byla Hell party vymalována v nejhrůznějších barvách a její návštěvníci nazváni zvrhlíky bez špetky zdravého rozumu, kteří patří do klece. Omyl.

Expedice

23. září 2010 v 15:42 | Sandie
Září, měsíc brigád čerstvých vysokoškoláků. Brigádničila jsem tedy o sto šest... a musím podotknout, že ačkoli mě nesčetněkrát vytočili lidé, jejichž jedinou starostí je komentovat mě a mé známé (tentokrát překvapivě není řeč o oblečení), ačkoli se naše cesty protnuly poprvé a naposledy v životě, stálo to za to :)


Historie jednoho velkého výbuchu emocí (nebo hysteráku, jak jej nazvala má drahá maměnka) pod perexem.

 
 

Reklama