♠ Čím se bavím

Pár písniček...

23. ledna 2010 v 15:55 | Sandie
Období před pololetním vysvědčením snad ještě nikdy nebylo tak namáhavé... nyní nastal jeho konec. Tohle bude poslední vysvědčení svého druhu *dojatá*.
Písemky jsou konečně za mnou a jsem ráda, že jsem všechno zvládla s chladnou hlavou narozdíl od svého ubohého spolužáka a spolukurzisty, který nedokázal déle snést pohled na opravování své písemky v přímém přenosu a utekl se skrýt za dveře, kde setrval až do vyřčení ortele.

Nicméně, vzhledem k tomu, že únor se neodvratně blíží (o měsíc blíže maturitě, yahoo!) a mně se o koncertu EA i zdá, jsem se rozhodla hodit sem dvě písničky, které mě v poslední době okouzlily nejvíce. Snad už budu mít (aslespoň na chvilku) trochu více času i na jiné věci než jen na učení :)

Písničky pod perexem

Řetězák

12. ledna 2010 v 18:28 | Sandie
Zítra píšeme dvě pololetky, a pro mne není lepší způsob naučit se kvanta informací ve velmi krátkém čase než naučit se je ve stresu. To je ale jen jeden z důvodů, proč se aktivně podílím na této zhovadilosti :) Další je, že jsem se jí nikdy neúčastnila, a rozhodla jsem se, že dnes je vyjímečný den :D

Řetězák uloupený u KK pod perexem

Orient Instant

24. listopadu 2009 v 17:59 | Sandie
Tento článek vznikl z náhlého mozkového zkratu.
Cílem tohoto článku není jakkoli zesměšňovat, napadat ani pohoršovat cizí víru, kulturu ani náboženství.


Rozencranz a Guildenstern jsou mrtví... a Sandie taky.

19. listopadu 2009 v 20:11 | Sandie
Miluju tuhle hru od Toma Stopparda, a to, že se prolíná s Hamletem, mou nejoblíbenější divadelní hrou vůbec, je jen jedním z důvodů. Po shlédnutí úžasného stejnojmenného filmu jsme byly přítelem natěšení, jak jen to nebude úžasné, a neodradilo mne ani varování, že to divadelní spolek pojal trochu po svém, protože "jinak" se přeci nemusí rovnat "špatně".
Hra začala slibně, ovšem ještě v první dvoutřetině (ano, bylo to rozdělené celkem divně) mne uchvátila neblahá tucha, že tohle rozhodně nedopadne dobře, a nemyslela jsem tím zrovna popravu R & G. Herci byli místy totálně hysteričtí, vytvářeli záměrně chaos a měnili tím již beztak absurdní drama v totální frašku. Ještě bych pochopila hlasité hekání, při němž předstírali soulož, ale proč se představitel Rozencranze snažil o scénku z Monty Pythonů, to mi asi zůstane už navždy záhadou. Co mi opět nejde do hlavy je, proč si R & G zvučně zpívali české lidové písně, ačkoli na sebe místy bručeli rádoby anglicky, a znemožňovali se tak víc, než podle mě bylo vkusné.
Opravdu netradiční byla i videonahrávka krále Klaudia, pronášejícího monolog v kolečkovém křesle.
Co mě pobavilo v poslední třetině, bylo jednoznačně oběšení dvou hlavních hrdinů. Jednak protože mě už tak trochu unavovali a byl čas udělat dětem pápá, navíc tak učinili celkem originálním způsobem; zdvihli ruce nad hlavu, kde se chytili lešení, a v moment oběšení se zhoupli na rukou. Ha. Ha. Ha.
Nechci ale představení křivdit, mělo i určité klady. Například se mi moc líbila postava teplého Alfréda, která v původní hře nebyla (teplá). No, rozhodně jí prospělo více prostoru :)

Ave Olšany!

26. října 2009 v 13:03 | Sandie
Den po narozeninách jsme si s přítelem zpříjemnili procházkou po úžasných Olšanských hřbitovech. Po dlouhé době jsem si opět prohlédla svou oblíbenou hrobku a početla si úplně trů nápisy, načtané pastelkou nebo zelenou fixkou na mnohých zdech ubohých architektonických skvostů. Pár jich tady od doby, kdy jsem tu byla posledně (tedy zhruba před rokem), přibylo a jednalo se převážně o expresivitu nepostrádající vzkazy jedné hysterické slečny, která měla mít u jisté hrobky sraz s dalšími dvěma výtečníky. Alespoň co se z toho dalo pochopit :) Poslední část sdělení byla rozmazaná. Třeba ji něco sežralo...

Rozhodně bych nepochybovala o tom, že to na Olšanech v noci žije. Když někdo žije nočním životem, a ještě k tomu posmrtným, tak to snad ani nemůže vypadat jinak :D
 
 

Reklama