♠ Čím se bavím

Modroksicht

22. září 2015 v 22:50 | Sandra
A jak jsem slíbila, tak činím! Pozitivní článek número uno:

Jednou z příležitostí, která se mi nedávno naskytla, byl LARP. A ne ledajaký, dokonce byl steampunkový! :) Tenhle styl jsem si v posledních letech skutečně oblíbila. Vždycky mě fascinoval fantastický svět Julese Vernea a steampunk je pro mě osobně něco jako jeho rozšíření, trochu okořeněné Dickensovými romány.


V rámci akce CONiáš, jejímž tématem byl tentokrát právě steampunk, se pořádal komorní LARP s názvem Cesta do Isoly. Autorkou je velmi talentovaná Skadi, první důstojnice vzducholodě Ztracená duše. LARP tohoto formátu jsem vlastně hrála poprvé, a taky jsem byla notně nervózní. Chvíli po zahájení ale nervozita zcela opadla - dílem díky perfektní atmosféře, dílem díky příjemným spoluhráčům a... možná taky díky (po)dílu rumu, který se na palubě vzducholodi servíroval :D

A bacha, je tu kámoš perex!

Boží baby

10. září 2015 v 23:03 | Sandra
Život se děje.

A je jako košile. Občas si jednu ráno rozespale vyberete, natáhnete na sebe a necháte ji tak. Působí na ni tělesné teplo, přizpůsobíte si ji a povolíte pohyby tak, že vám sedí, i když vás drží trochu zkrátka... jenže pak zjistíte, že tu halenku jste si vlastně oblékli naruby a když ji teď obrátíte, tak je vám chvíli divně, abyste zanedlouho přišli na to, že vám sedí konečně tak, jak měla.

Občas se všechno převrátí naruby a o 180°, a než vám vaše košile konečně pořádně sedne, jsou tady přátelé.

Měla jsem pocit, že jsem ve snách, když jsem zjistila, kolik mám kolem sebe přátel. Dostala jsem více či méně emotivní slovní podporu, objetí a nabídku morální i finanční pomoci od lidí, od kterých bych to třeba vůbec nečekala. Ještě teď mám slzy v očích při vzpomínce na to, že mi lidé bez pokrevní spřízněnosti nabídli bez váhání místo na nocleh a rameno k vyplakání.

Když skončilo období vyplakání a objetí, přišlo období YOLO, kdy mí drazí přátelé a přítelkyně neváhali nasadit vlastní játra, aby mě z toho dostali. A já říkám: Díky vám jsem silná. Dali jste mi pocítit, že nejsem sama, že jsem milovaná, důležitá a prostě vaše.

Přátelé, já vám DĚKUJU! Doufám, že se vám někdy dokážu odměnit za to, co jste pro mě udělali. Děkuju za vaši lidskost, empatii a schovívavost. Z celého srdce vám všem děkuju a přeju vám, ať jste jenom a jenom šťastní!

Původně jsem chtěla doplnit text pár fotkami, které vznikly při poslední akci, ale nebylo by to fér vůči ostatním, kteří se třeba neradi fotí, nebo jsem je v tom okamžení nestihla zachytit.

Po několikaměsíční sérii nervově vyčerpávajících událostí jsem dopadla na dno. To má jednu výhodu - že pod ním nic není a můžete se od něj odrazit. Zapamatovala jsem si lekci, kterou mi život udělil, a vím, že už nikdy nic nebude jako dřív, protože to bude lepší.

"Jste silnější, než si myslíte. Musíte se rozhodovat nejen srdcem, ale i rozumem. Ale zas nejenom tím rozumem."

A svatosvatě slibuju, že odteď budu zase vtipná.

Perličky a krajky

28. června 2013 v 12:44 | Sandra
V sobotu mi muž odjel do Brna, a tak jsem doma osiřela :) Pro nadbytek času jsem se rozhodla taky jednou svoje líčení nafotit, když už se tím delší dobu zabývám a po technické stránce se zdokonaluju.

Zvolila jsem svěžejší světlé líčení a do růžova laděný obleček (žádný strach, nejdu si pro odbarvovač a platinovou blond v kelímku). Lehká barbie tvářenka a mohla jsme vyrazit na nákupy :D

Toto je výsledek:

Asi jsem to s tou svěžestí trochu přehnala, protože po mně poprvé po třech letech chtěli v obchodě při nákupu alkoholu občanku O___o" :D

Pod perexem další špetka narcismu.

Frozen hearts

24. ledna 2013 v 10:00 | Sandra
Mrzne až praští, a to vám mrzne všechno, úplně všechno... od zadku až po srdce.

Lacrimas Profundere jsou v tomhle období moc příjemní na poslech. Přináším vám čtyři své nejoblíbenější písničky seřazené od nejoblíbenější, ale přehrajte je dle libosti (pokud si je rozhodnete přehrát - já osobně si videa na blozích nepřehrávám nikdy) :))

No idea what to say
I am here anyway
When you are there
But still away
We aren't here
To stay

Perex, juchů!

Lost in SAP

17. října 2012 v 18:49 | Sandra

Moji milí čtenáři,

opět vás nepotěším, ale ani trošku :) V pondělí jsem nastoupila do nové práce a nyní je ze mne kancelářská krysa v zácviku, a to na plný úvazek. Prozatím jen na dobu určitou, ale teoreticky je možné, že mi firma nabídne i smlouvu na dobu neurčitou, proto se maximálně snažím pochytit veškeré informace, nasávat vědomosti z manuálů a nenechat si ujít jedinou poučku, abych se osvědčila a byla firmě přínosem, chodím domů večer tak vyždímaná, že ve mně není ani trochu šťávy, kterou bych mohla věnovat blogu.

Samozřejmě se při práci nechci vzdát svých koníčků, tedy mimo jiné blogování, a tak se vynasnažím přispět zase brzy něčím trochu zábavným z množiny toho, co jsem vám naslibovala :) Nicméně moje outfity teď nestojí za moc (nechci v práci vypadat nastrojeně, dokud si nevydobudu určitou pozici), na focení už je večer moc tma a na psaní se mi moc klíží oči...

Budu moc ráda, když mi napíšete, jak se teď daří vám, ať už ve škole, či v práci :)
Tento rok s sebou přinesl spoustu změn. Tak teď doufejme, že jenom k lepšímu (a že neskončí o vánocích, hahaha) :D

Hudební odpoledne s Depešáky

4. srpna 2012 v 14:00 | Sandie
Vítejte u hudebního odpoledne se Sandie!

Když mi před necelým týdnem můj brouček pustil pár písniček od Depeche Mode, musela jsem si stáhnout jejich diskografii, hned jsem natáhla do mobilu dvě alba a... celý den nevytáhla sluchátka z uší :)) Ani následující den, a potom přišla další dvě alba...

Naposledy se mi něco takového stalo v patnácti letech, když jsem narazila na Theatres des Vampires - prostě veliká, veliká závislost :) Přináším vám pár svých (prozatím) nejoblíbenějších písniček!







VLOG: Zámecký park

17. června 2012 v 17:46 | Sandie
Určitě už jsem se v pár článcích na blogu zmiňovala o zámeckém parku, kam jsem chodila na procházky už jako malá a který mě nikdy nepřestal okouzlovat. Dokonce se v něm pořádal Pohádkový piknik, protože kde jinde, než v pohádkovém parku by se měly sejít pohádkové bytosti? :)

Předevčírem jsem dostala nový mobil s perfektním fotoaparátem a kamerou, takže jsem neodolala pokušení a natočila video...


Omluvte, prosím, ty chyby ve střihu; fakt jsem se snažila a určitě to zlepším. Taky mi přijde, že mluvím nějak úchylně, ale to je buď nervozitou nebo horkem, nebo prostě tím, že jsem úchyl. Dále vás musím vyrovat, že dělám debilní fórky, prozpěvuju si a tak všelijak podobně... Přišlo mi to normální do chvíle, než jsem to uviděla na kameře :D

A je to tady, chvíle mého ztrapnění nadešla...

Haló, zkouška!

31. května 2012 v 0:05 | Sandie
Moji milí čtenáři, nedejte se zmást titulkem! Autorem jsem stále já, a ne ta zpropadená informatika, jejíž výsledky si radši prohlédnu až po Gothic Jarmarku, abych si náhodou nezkazila večer, kdyby mi stále se propisující záhlaví ve Wordu udělalo paseku v bodíkách :)

Dnes to bude velmi stručné - vytvořila jsem video, jehož výroba mě stála 1 ks pohnutí rukama, menší výtlem *hjehjehje* a dvě hodiny nahrávání... Nebylo vytvořeno coby nosič myšlenky nebo tak něco, dokonce ani nemá za cíl pobavit (pominu-li smích z bezradnosti, jak moc je to video o ničem, ale tím se opět dostáváme k původnímu účelu videa) nýbrž čistě jako tester, jak to v nahrávání na YouTube funguje a podobně :)

Closet Cleaning počtvrté!

10. února 2012 v 19:08 | Sandie
Dobrý den přeji :)

Opět jsem se rozhodla trochu ulevit mé ubohé skříni, a zařadila jsem do CC mimo jiné shiro lolita šaty, classic loli sukýnku, viktoriánskou halenku a steampunk-able šatičky. Další oděvy, doufám, také najdou své zájemce :)

Pravidla:

Oblečení posílám na dobírku (100 Kč), doporučeně (50 Kč) a v Praze je možné osobní předání. Oblečení je možné vyzkoušet pouze při osobním předání a pouze pokud si vezmete alespoň jednu jinou věc.

Na požádání přeměřím možné chybějící rozměry.

Pár věcí má drobnou nedokonalost nebo už pro ně opravdu nemám místo, proto je u nich uvedena možnost výměny. V tom případě prosím, abyste mi nabídli mailem nejlépe něco tmavého (a klidně s utrženým knoflíčkem, vytahanou nitkou, věc vyžadující opravdu apod.) :))

Věc si prosím zamluvte v komentářích pod článkem, nezapomeňte uvést svůj e-mail (následně vás kontaktuji) a PROSÍM vynechte spam-komentáře typu "Kdybych byla fialová, vzala bych si to, ale jsem oranžová, takže tenhle komentář nemá smysl a budeš ho muset smazat, páč tu dělá jenom bordel." :)

Všem děkuji a doufám, že si něco vyberete :)
Věci pod perexem!

Co se to peče?

30. listopadu 2011 v 17:02 | Sandie
Nedá mi to a musím se pochlubit - dneska jsem upekla svou úplně první bábovku! A ač je to neuvěřitelné, dokonce se dá jíst! Už těch překvapivých objevů bude asi moc, ale... Je i dost dobrá!

Skoro nemůžu uvěřit, že pod mýma rukama a z naší blbé horkovzdušné trouby vzešlo něco dobrého... Není na talíři ani hodinu a už jí půlka chybí :D A to jsme předevčírem upekly se sestrou i plný plech rohlíčků (ty zmizely za den).

Jsem právě na začátku, muhehe >:DD
 
 

Reklama