Charakter

Un poco de mi

9. prosince 2009 v 19:50 | Sandie
Kdykoliv mi někdo položí otázku: A ty jsi co?, odpovídám stejně: Já jsem... já. A nic to nezmění. Mé Já je konstanta.

Preferuji gothickou módu, ale ke gothikům se řadit nechci. Původně krásnou myšlenku zruinovala medializace, a z něčeho tak obdivuhodného se stal styl pro třináctky a bandu chlastavých nebo řezavých jedinců.

Věřím, že někde gothika je stále ještě o tom, o čem vlastně být měla. Věřím, že někde tam existují lidé, kteří si pod gothikou představí psaní poezie, skládání hudby či bloumání po odlehlých místech a romantických ruinách. Tím samozřejmě nemyslím, že bych tam chtěla potkat pana Mac Kerra... *sigh*

Mám ráda procházky po hřbitově, vzácné chvíle, kdy měsíční světlo měkce dopadá na náhrobky a uvádí mne ve zbožný úžas a vzbouzí ve mě touhu sehnat si někde poblíž podnájem. Ráda nosím černé krajkové halenky, korzety, rukavičky, vysoké šněrovací boty, růžové nadýchané sukýnky a šaty se spoustou mašliček.

Miluji svoji rodinu, protože mě vychovali, utvářeli a protože to se mnou nevzdali, když jsem byla vážně nemožná. Miluji svého přítele, protože mi řekl ty správné věci ve správný čas, a bylo jich příliš a byly příliš konkrétní na to, aby to mohla být náhoda. Miluji svoje přátele, ačkoli mne občas čuří, a já bezpochyby dělám čuřenými je.

Nepřežiji bez psaní, svých básní *kašly-kašly*a dobré hudby. Nepřežiju bez šití a vyrábění šperků z korálků a drátků a pohádkových bonnetů.

Nemám ráda lidi, kteří mi říkají, co mám dělat přímo, nebo se mne k tomu snaží přinutit manipulací. Nesnáším, když se mi někdo hrabe v mých věcech, jako by bylo samozřejmé, že mu to dovolím. Nelíbí se mi známky od dvojky níže. Nesnáším každoroční dovolené u moře, jenž jsou pro mne utrpením. Nelíbí se mi slovo kolektiv, a kdo tomu říká "komunita", toho probodnu kuchyňským nožem. Nenávidím Stranu zelených.

Přežila bych bez Svědků Jehovových, rozjívených třináctek, co se vlastně ještě hledají, a strojené roztomilosti.

Ano, taková a ještě jinačí já jsem, a jsem na to pyšná. Někdy ale víc, a někdy míň. Jsem sama se sebou spokojená, a nestydím se za nic, co jsem kdy udělala, protože ať už jsem udělala cokoli, měla jsem pro to důvod, který byl v danou dobu a v daném místě ten jediný správný a podstatný.
 
 

Reklama