Sandra se vrací

5. října 2018 v 17:00 | Sandra |  ♠ O autorce
Ráda bych se vyhnula srdceryvnému prolomení hiatu, který jsem se neobtěžovala vyhlašovat. První věta budiž vám varováním, že se vyjadřuju celkem přímočaře.

Napíšu vám teď, kdo vlastně jsem, protože poslední informace mého post-pubertálního alter-ega nepovažuju za dostačující, byť zde veškerý obsah zachovám :)


Ahoj, jmenuju se Sandra a mám krátce před sedmadvacátými narozeninami. Narozeniny jsou můj nejoblíbenější svátek a zároveň důvod slavit, mít dobrou náladu, obklopit se rodinou a přáteli a dostat nějakou milou pozornost! Nepatřím mezi ty, kteří neradi slaví nebo neuvádí svůj věk, protože nemám pocit, že jsem stará, neúspěšná, ujíždí mi vlak a že za to můžou všichni okolo. Nový rok pro mě nezačíná po prochlastaném Silvestru, ale prvního října, a tak se už týden oddávám slastné kontemplaci a dávám si předsevzetí, že se navrátím do světa blogování.

Narodila jsem se jako něžná bledá blondýnka, což se už kolem dvanácti let úspěšně snažím maskovat a matlám na sebe hennu s indigem. Mou původní barvu vlasů můžete zahlédnout zhruba každé dva až tři měsíce, kdy mi slunce polechtá paprsky temeno a vytvoří mi tak rozkošnou imitaci plešky, protože barvit si hlavu každý měsíc dvanáct let by nebavilo ani psychopata s německou precizností a pocitem pro povinnost. Bledá jsem stále a něžná většinou taky, když se nikdo nekouká.

Pokud jste někdy měli pocit, že jste schizofrenní nebo bipolární a nic vám přitom nediagnostikovali, nevěšte hlavy a ověřte si, nejste-li náhodou ženská. Možná to bude tím. Aspoň já to tak mám - moje sinusoida nálad se pohybuje pravidelně nahoru-dolů od třímetrového stropu směrem dolů do sklepa, bourajíc přitom sousedům pod námi podlahu.

Před dvěma lety jsem se stala kočičí mámou, protože někdy si tu první kočku ze sta prostě pořídit musíte. Jmenuje se Gregorio, je to kočurák, pije ze záchoda a žere ovesnou kaši přímo z kastrolu na sporáku, přesto ho miluju. Plán stát se kočičí lady (šílená už jsem) mi překazil můj muž, který po necelém roce vztahu konstatoval, že his crazy matches my crazy a že není nač čekat. V létě 2018 jsem stala manželkou toho úžasného chlapa a díky němu i majitelkou krásného českého příjmení, kterým se jednou určitě naučím podepisovat a představovat. A určitě si změním i zbytek dokladů.

Trpím utkvělou představou, že jsem vtipná a chyběla mi platforma k realizaci; miluju dělat pole-dance a aerial-hoop, i když mi to nejde; nemám ráda pseudo-emancipaci, kdy žena očekává rovný přístup a platové podmínky, ale dveře podržet chce a kytky chlapovi nenosí; věřím tomu, že 95% všech nemocí je psychosomatického původu a že nemoc je jen potřeba.

Taky věřím tomu, že věci se mají spravovat, ne zatracovat. Že byste nikdy neměli přestat dávat další šanci, odpouštět. Že se máme přijmout takoví, jací jsme. Že můžeme od života chtít pouze to nejelepší a dostaneme to.

A vám, kdo tohle čtete, taky věřím! :)

Tak jdeme na to.

Sandra
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama