Březen 2014

Hypochondrie

13. března 2014 v 14:35 | Sandra |  ♠ Zprávy ze záhrobí
Žiju. Ano, žiju. Cítím své tělo, konkrétně páteř, až moc dobře, což jasně indikuje, že se pohybuji mezi živými a cítícími bytostmi.

Opět mě postihl tradiční neduh kancelářských krys - blokace páteře. Před necelými dvěma měsíci jsem u fyzioterapeutky zjistila, že ten týden nemůžu jíst a mám nevolnosti kvůli zatuhlé páteři, a ta mi, dámy a pánové, ztuhla od neprotažených rukou. Sice mi to přišlo jako blbost, ale když mi málem urvala šlachy na ruce (alespoň tak jsem to pociťovala), zandala obratle jako puzzle na své místo a rozrýpala mi šíjové vazy tak, že jsem najednou dokázala protočit hlavu o necelých 360 stupňů kol dokola, potíže zmizely. Přišla jsem málem v slzách kvůli bolesti a vyčerpání, odcházela jsem se záchvatem smíchu z křoupání, které během rovnání vydala má páteř. A zdráva.

Bohužel jsem neprotahovala končetiny tak, jak bych bývala měla, a tak jsem u fyzioterapeutky skončila včera znovu. V práci se o mě dojemně staraly kolegyně (tu je prášek, co to držet v teple?, nemáš spíš virózu? apod.), paní doktorka si na mě udělala čas i po pracovní době a já nadšeně naklusala, co mi zablokované žebro dovolilo, do ordinace.
Příznačné duté a tupé křoupání se tentokrát příliš často neozvalo, zato šíje mě od mnutí bolí ještě teď, když se jí dotknu. Vše bylo napraveno a protaženo, z ordinace jsem odešla zcela v pořádku, ale... večer se bodavá bolest vrátila a neustoupila ani dnes.

Takže jsem uvažovala nad ibalgin gelem, ale protože už mám doma koupený důchodcovský spisovatelský svetr (podělím se někdy příště) a nevěděla jsem, kde v okolí Komerční banky, kam jsem měla zajet, je nějaká lékárna, rozhodla jsem se spojit příjemné s užitečným a po krátké seanci s bankovní poradkyní, od které jsem dostala tip na sekáč (neptejte se jak, jsem nákupní maniak a dostanu informace z každého :D), jsem proběhla k drogerii...
... kolem lahůdkářství.