Šternberk

22. června 2013 v 18:43 | Sandra |  ♠ AKCE!
Tak jsme si s mým mužem nejdražším vyrazili na výlet :)

Počasí po době delší, než neskutečně dlouhé, nám počasí vážně přálo. Okamžitě jsme se rozhodli naplánovat si výlet, ideálně někam na hrad. Náhodou jsme kolem jednoho hradu projížděli týden předtím, kdy jsme jeli na pivní výlet za Kácovským pivem. Tím hradem byl Šternberk, jehož dominantu jsme mohli sledovat několik minut z okna vlaku.



Zbytek pod perexem :)


Výlet začal skvěle. Celou cestu vlakem jsme se skvěle bavili a dokonce jsme tentokrát zůstali ušetřeni společnosti nevychovaných harantů a jejich rodičů, kteří ke svým dítkům přistupovali absolutně nekriticky, ať už provedla cokoli.

Skvěle jsem si pošmákla na sezamovém krokantu, své nové závislosti :) Bohužel jsem ho stihla pozřít ještě před příjezdem do cílové stanice, takže na zpáteční cestu mi už nezbylo nic.

Ihned po příjezdu jsme se zašli najíst do hospůdky v podhradí, kde se nám o pořádný šok postarala skupina vodáků oděných pouze v plavkách notně zmáčených tričkách. Nechci působit jako notorický rýpal, ale v plavkách se podle mě do hospody prostě nechodí :) Ale to bude asi tím, že sama sebe nikde nevystavuju ani v neprůhledném spodním prádle, které je společností z neznámého důvodu plně akceptováno pod názvem "plavky".
Navíc s sebou měli malou holčičku, asi čtyřletou, která se nejspíš nudila, a jelikož neměla pod šatečkami žádné spoďárky, ukazovala celému podniku to, co by právě ty spoďárky zakryly.

O další fail se postarala samotná hospoda, protože mému muži přinesli místo bramborových knedlíků plněných uzeným oschlé a okoralé cosi, co asi bylo kuchaři líto vyhodit. Číšník nám oznámil, že by se omluvil, ale to stejěn nic nezmění, takže to neudělá :D Moje svíčková byla nicméně dobrá, proto jsme se s číšníkem vyrovnali na korunu přesně a radši si zašli na pivo ven.


A pak už hurá na hrad! Krásnou procházkou jsme vyšli až k hradu, koupili lístky na prohlídku a krátili si dlouhou chvíli pohledem na krajinu z hradeb a hodnocením projevu místního sokolníka :D

Samotná prohlídka byla příjemná, jak jen bývá prohlídka hradu, který nevlastní stát a majitel ho aktivně udržuje (nebo v něm dokonce sám bydlí). Nemám k ní, co dodat - snad jen to, že ji můžu všem doporučit :)

Vtipná příhoda následovala až po prohlídce, kdy jsme se rozhodli zajít na jídlo do hospůdky na nádvoří, protože se můj milý vlastně vůbec nenajedl. Já si, byvše po obědě, objednala pouze minerálku, a muž na lístku našel plněné bramborové knedlíky, které hned si je objednal, nadšen, že když nevyšly v podhradí, snad vyjdou alespoň na hradě. Objednávku od nás brala jakási blondýna mladší než já, zřejmě brigádnice. Všechno odkývala a odešla do kuchyně. Vzápetí potvrdila, proč nesnáším takzvané "kývalý".

I popíjela jsem si minerálku a zrhuba za patnáct minut už nám začínalo být trochu divné, že se nic nenese. Když už jsme se chtěli zeptat, přišel k nám mládenec, též mladší ročník, než my, který patřil k obsluze v hospodě a při příchodu na nás bez odpovědi na pozdrav zíral jako čísník na Čecha. Hodil na stůl účet a oznámil nám, že platíme :D
Koukala jsem jako čerstvě vyoraná myš, protože tohle se mi nestalo ani v páté cenové. Žádné "Poprosím Vás o zaplacení", stačila mu jednoduchá direktiva!

Logicky nás zajímalo, proč nedorazily knedlíky a proč nás vyhazují z hospody. Mladík si nás nedůvěřivě prohlédl.
"Jaký knedlíky?"
"Objednali jsme si plněné knedlíky."
Mládenec odchází a tak, že ho slyšíme, se ptá blondýny: "Si objednávali nějaký knedlíky?"
"Ne, já o ničem nevim!"
"Tak co dělaj?"

Ehm... my jsme pořád tady?.. :D

"Tak prej o ničem neví," zastavil se týpek s účtem těsně u nás.
"Vy nám nepřinesete objednávku a ještě nás vyhazujete? Můžu vědět, proč? Abych tu minerálku nevylila někomu za krk!"
"Ééé..."
"Zavíráte nebo co?"
"No, jo."
Potvrzuje se mi, že má mládenec IQ houpacího koně.
"Takže díky něčí děravý paměti zase bez knedlíků. To je ale kráva..." dovolila jsem si povolit nervy o něco víc. Jenom kravička, popřípadě jiné zemědělské zvíře, by totiž udělalo takovou botu a nevyvinulo alespoň nějakou snahu to řešit. Kdepak, dáma se schovávala vzadu, asi si zrovna smývala máslo z hlavy.

Jenže to s tou krávou jsem podle mladíka trochu přestřelila.
"Hele ale jako v klidu, jo."
"Je to kráva. Prostě je."
"Jako v klidu!"
"Jak máme být v klidu?!"

A to už málem došlo k fyzické potyčce mezi mým germánským bojovníkem a s nadávkami uskakujícím chcípáčkem. Naštěstí se nikdo nikoho nedotknul, ale chlapec vypadal, že si půjde čistit nasrávačky. Nejsem zastáncem fyzického násilí v jakékoli formě, ale určitě to znáte. Najednou se vteknete tak, že převládne sympatikus, veškeré nepodstatné životní funkce se upozadí a převládne bojovník a lovec; instinkt starší než lidstvo, vlastnost čehodi mezi člověkem a bestií. A někdy si to vnitřní monstrum znovu žádá krve. Naštěstí pro všechny zůčastněné zůstalo zklamáno.

Z hospody jsme odešli násráni a v různých stádiích hladovosti. Šinuli jsme si to podél silnice směrem k řece, kde jsme chtěli sehnat něco do žaludku, když vtom jsme narazili na prodejnu domácí medoviny, kterou jsme zahlédli v dálce z hradeb! Bohužel měla už po zavírací době... Ale jaká byla radost, když nás zahlédli manželé, sekající trávu na pozemku u prodejny! Sami nám ihned nabídli, že nám otevřou i po zavíračce, máme-li zájem se podívat na nabídku, a když jsme odcházeli s kalíšky přírodní a mandlové dobroty a pán s paní nám na rozloučenou mávali, naše víra v lidstvo byla opět obnovena :)

Jídlo jsme sehnali v zájezním hostinci, kde jsme si při konzumaci vychutnali výhled na hrad z velké terasy a domů jsme odjížděli zcela spokojeni.

Je teprve začátek výletové sezóny, ale už dopředu tento výlet hodnotím jako jeden z nejlepších :)
 


Komentáře

1 Jess Jess | 12. července 2013 v 23:14 | Reagovat

Moc pěkně napsané :) "S nadávkami uskakujícím chcípáčkem"...to mě dostalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama