Prokletí Regensburgu aneb Jak s námi začal hořet vlak

28. dubna 2013 v 15:01 | Sandra |  ♣ Co život přinesl
To jsme si takhle s mým nejdražším usmysleli, že se zas jednou vypravíme do Regensburgu :) Dobré pivo, dobré jídlo, jaro a krásné počasí!

Nějaká vyšší mocnost, nebo co to k sakru bylo, se ale rozhodla, že nás prožene, ještě než jsme stačili vyjít z domu!
Ano, čtete správně: ani jsme neopustili dům, a už se mi povedlo zabouchnout si klíče. Ty moje zůstaly na věšáčku v předsíni ve svislé pozici a ty mužovy pro jistotu v zámku z druhé strany. Měli jsme s sebou peníze, telefony, doklady, ale klíče se rozhodly s námi do zahraničí nevyrazit.

Jak jsme se podruhé stali obětí prokletí Regensburgu najdete pod perexem.
Připoměňte si prokletí Regensburgu, díl první, v TOMTO článku.



Nálada byla v tu chvíli pod bodem mrazu, protože zámečníci jsou drahá sranda, a byt v tu chvíli zůstal prakticky nezamčený. Naštěstí se můj muž, který si ví rady i ve chvíli, kdy mi mozek dokáže spolehlivě vypnout, dovolal zámečníkům, kteří si za otevření bytu neúčtují třetinu průměrné úřednické výplaty. Vyrazili jsme tedy na cestu, a na nádraží se dokonce i trochu uvolnili.

Cesta probíhala standartně a nedělo se vlastně nic, co by stálo za hlubší úvahu či rozepsání, a do cíle jsme tentokrát dorazili jen s patnáctiminutovým zpožděním, což bylo oproti minulým několika hodinám podstatně lepší.

V Regensburgu bylo krásně, pojedli jsme dobrého jídla a popili dobrého piva, nakoupili si nové věci (já konečně pudr od Manhattanu, který mi ze všech pudrů sedl nejlíp, takže se značka Manhattan pro jistotu přestala do Čech dodávat), mimo jiné úžasný lesní med od soukromého včelaře a granulovaný pyl (nic pro alregiky), který chutná v čaji s medem jako rozkvetlá louka :D



Pár fotek z náměstíčka :)

Potom už jsme se museli pomalu sunout na nádraží, kde jsme koupili chleba velký jako kolo od vozu (nadsázka veškerá žádná), nějaké dobroty na občerstvení a už se nastupovalo!

První náznak maléru přišel s prvním závanem pálící se umělé hmoty. Jsem na to přecitlivělá, protože mi to smrdí jako koncentrovaná rakovina. Muž nejdřív nic necítil, ale jakmile to ucítil, běžel naleznout epicentrum smradu. To už začali z ostatních kupé vykukovat zmatení lidé a stěžovat si na smrad. Z kupé dál si už ale nikdo netroufnul.

Nakonec vlak zastavil a zjistilo se, že vagonu před námi začal hořet podvozek. Chvíli se nic nedělo, jen jsme stáli. Už padla tma a nikdo nevěděl, co se děje. Informace přicházely trhaně a jak už to v těchto situacích bývá, některé z nich byly fámy. Potom už jsme se konečně dozvěděli, na čem jsme - hodinové čekání, než nám připojí nový vagon a bude se pokračovat do Prahy. Sice nic moc, ale alespoň bychom nemuseli spát na nádraží a kupovat další lístek druhý den ráno.
A pak zhasla všechna světla a ocitli jsme se v téměř kompletní tmě.

Ach jo, pomyslela jsme si. Koupili jsme si tak dobré víno, k němu černé olivy, a už si ho dneska nestihneme vypít...
Můj nejdražší ale někde sehnal otvírák a plastové kelímky do automatu, takže jsme si mohli to skvělé víno vychutnat na nástupišti s hořícím vlakem v pozadí.


Kolem nás fotili lidé a fotky rovnou sdíleli na Facebooku a Twitteru. Většinou se jednalo o hipster buzeranty (mějte prosím na paměti, že rozlišuju homosexuály a buzny), lidi do života absolutně nepoužitelné. Další tragédi volali svým nejbližším, sousedům, domácím mazlíčkům a psychoterapeutům a vyprávěli o největší události toho večera. V jejich vyprávění šlehaly plameny po celém vlaku, oni jim unikali proskakováním okny a málem se udusili.


Vážení, zas taková hrůza to nebyla :) Jo, a nikdo neumřel.
 


Komentáře

1 Vita Vita | Web | 29. dubna 2013 v 20:56 | Reagovat

Tak ten popis přehánějících spolucestujících byl dokonalý. XD Jinak jste si to ale celkem v rámci možností užili, ne? ;)

2 Sandra Sandra | 30. dubna 2013 v 8:18 | Reagovat

[1]: Samozřejmě - bylo to Německo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama