Teror v Homeless Place

25. března 2013 v 15:00 | Sandra |  ♣ Co život přinesl
Život mi nepřestal přinášet zajímavé životní zkušenosti ani v době přestávky v blogování - snad právě naopak.
Jak už asi tušíte, nebyla to zkušenost nikterak pozitivní a smát se jí budu moct zas až ve chvíli, kdy to celé bude za mnou. Zbývá otázka, kdy přesně to bude...

Před čtvrt rokem jsme si s mým nejdražším zařídili členství u pseudo-elitního fitness centra Holmes Place (určitě nejen mnou překřtěného na Homeless Place) v pobočce na Černém Mostě. Při srovnávání nabídek různých klubů a jejich poboček jsme s mužem konstatovali, že právě na ČM je nejvyváženější poměr mezi vzdáleností od místa našeho bydliště a vybaveností posilovny, navíc je k dispozici i celkem velký bazén, což se v létě dost hodí. Jednoho večera jsme tedy nakráčeli na pobočku a požádali paní na recepci o smlouvu.

Celý příběh teroru v Homeless Place naleznete pod perexem...


První problém nastal ve chvíli, kdy paní cosi zaškrtala na své kopii mé smlouvy. Zamumlala cosi o tom, že nějak špatně napsala variabilní symbol, ale víc už nic. Zaplatili jsme první měsíc hotově, paní nám dala naše smlouvy do Holmes Placeovských desek, podarovala nás vstupními magnetickými kartičkami a dokonce jsme při příležitosti prvního cvičení dostali zámečky na skříňky k zapůjčení zdarma. Zacvičili jsme si a příjemně znaveni šli domů.

Vstupy probíhaly bezproblémově, pozastavím se pouze u šaten, a to jen proto, že se k nim v budoucnosti nemíním vracet - je to příšerný stres, a to pokaždé, kdy tam vkročím. Nevím jak vám, ale mně strašně vadí nemožnost někam se při převlékání schovat. Není to kvůli komplexům z vlastního těla ale kvůli tomu, že se kolem mě vždycky pohybuje alespoň pět nahých ženštin. Společné šatny jsou přehlídkou povadlých ňader, podivných kožnatých vaků visících zhruba někde u pupku, celulitid a strií ve formách, které připomínají nějakou nebezpečnou nákazu, a podivně svrasklých vysolárkovaných zadků. Teď se některým možná bouří krev a namítnou, že se na to přece koukat nemusím a že jednou taky budu majitelkou minimálně jednoho atributu ženství v pokročilém stadiu, JENOMŽE TOMUHLE SE NEJDE VYHNOUT! Úplně nejhůř se tomu vyhýbá, když se takový vak s mléčnou žlázou na konci zhoupne přímo vedle vaší skříňky a jeho majitelka na vás začne mluvit...

A ani kdyby to v šatnách byla samá mladice s pevným tělem, které pokouší i heterosexuální dívky, nebyla bych o nic šťastnější.
Nahota bývala přirozená, ale lidé jí odvykli v době, kdy se jim zredukovalo ochlupení natolik, že jim v zimě bez nějaké fešné kožešiny byla zima, proto nechť mě laskavě nikdo nenutí se tohoto obrození přirození účastnit. Nechť se lidé stejného pohlaví před sebou bez obav svlékají, ale musí to vycházet z jejich vůle a ne z kreténského systému.

Abych ale nebyla nefér k ženským, co jsou stejně jako já jen obětí komunistického přístupu k lidské přirozenosti: Spíš skousnu, když mě nějaká dáma očumuje ve sprše, než když to dělá její osmiletý synek a dobře se u toho baví. Ano, ano, dámy s sebou do šaten plných nahotinek tahají chlapečky ve věku, kdy by už měli být (nějaký ten rok) schopní převléknout se a osprchovat samostatně. Kluci se tam chechtají a posmívají se ženským, že nemají famfulína. Děkuju pěkně.

Můj muž je zase permanentně psychicky v hajzlu z faktu, že s sebou pro změnu jakýsi tatík-borec vzal do šaten plných čuráků pětiletou holčičku. Dělá se mi z toho zle...

Šatnový výlev skončil a přejděme k jádru dramatu:

Problém, který se paní recepční rozhodla neřešit v zárodku, musel zákonitě vyplout najevo v mnohem větší podobě. Stalon se tak krátce poté, co jsem zaplatila měsíční splátku za členství pod variabilním sybolem určenýmj v mé smlouvě. Pedantsky jsou zkontrolovala, zda je vše správně, a s klidným svědomím odeslala částku.

Jaký to byl div a stres, když mi přišla druhého dne sms s tím, že jsem neuhradila splátku, ale Holmes Place věří, že tak brzy učiním! Zkontrolovala jsem internetové bankovnictví a všechno sedělo, proto jsem zavolala na pobočku a zajímala se, proč mi tato zpráva přišla. Bylo mi řečeno, že se vše prověří a mám být klidná. Děkuji za radu.

Druhá zpráva na sebe nenechala čekat dlouho, a byla to zpráva z oddělení vymáhání dluhů :) Naštěstí v ní byl kontakt na paní vymahatelku, které jsem obratem volala a dožadovala se, vyděšená, vysvětlení.
"Dobrá, pošlete mi prosím Váš výpis z účtu."
"Pošlu Vám printscreen, ano?"
"No, takový výpis z účtu."
"Nebudu Vám přeci posílat celý výpis z účtu, mám tam soukromé údaje, které se netýkají platby členství."
"Tak mi to naskenujte."
Paní vymahatelká je tupá jako dlabané necky. Bohužel také prošla kurzem asertivity. Já jsem zase cholerik, a proto jsem paní z vyaděračského oddělení poslala printscreen. Neprotestovala a volala mi obratem, že došlo k pohybení ze strany recepční, která mě i mému muži napsala stejný variabilní symbol a neobtěžovala se přetisknout mi smlouvu.

"Vaše kolegyně, která s námi podepisovala smlouvu, mi ten variabilni symbol neopravila. Kvůli ní teď zažívám tuhle nepříjemnou situaci. Nemyslíte, že bych si zasloužila omluvu?" Nikdo se totiž neobtěžovat chovat se ke mně jako k platícímu zákazníkovi. Naopak mi bylo dáno najevo, že se se mnou bude jednat jako s neplatičem, a to přesto, že jsem peníze poslala.
"Víte co, tohle se ale může stát."
"ALE NEMĚLO BY, co myslíte?!"
"No tak to se Vám teda samozřejmě omlouváme..."

Člověk by čekal, že peníze po tomhle zjištění přepošlou a přeřadí pod správným v.s. a mně dají pokoj. Jenže omyl, vážení! Následovala další série sms od HP, že jsem nezaplatila! Znovu mi volala vymahačka a znovu se celá ta fraška s printscreenem opakovala! Ušetřen toho nebyl ani můj muž, po kterém chtěli printscreen jeho odchozí platby, protože se mu na účet připsaly dvě částky. WTF??? Samozřejmě je poslal tam, kde slunce nesvítí a ani ptáčci nezpívají. A pak mi dali na dva týdny pokoj...

To ještě není konec?, říkáte si asi. Ne, mí drazí čtenáři, není.
Splátku za další měsíc jsem odeslala 11. března. Má se platit do 15. dne daného měsíce. Vzhledem k tomu, že se jedná o tu samou banku, převod trvá cca půl hodiny, maximálně den. Přesto mi 19. března přišla výhružná sms, že jsem nezaplatila!
Nemusím asi popisovat, jak nasraná jsem volala paní vyděračce.

"Vážená paní Libá, můžete mi laskavě vysvětlit, proč mi přišla sms informující o nezaplacení splátky? Posílala jsem peníze jedenáctého!"
"Víte co, já za to nemůžu, mně chodí z účetního hromadně sms, když to nepřijde do patnáctého."
"Je. Devatenáctého. Poslala. Jsem. Peníze. Jedenáctého. Jsem u stejné banky, to nemohlo trvat několik dní, krucinál! Udělejte něco, abych mi ty sms nechodily!"
"Podívejte, toho si nemusíte všímat. Jestli jste to teda zaplatila, tak je všechno v pořádku."

Jestli jsem to teda zaplatila... Vidíte, jak ta svině s člověkem mluví? Jako s potenciálním neplatičem! A to neplatím málo! za svoje peníze chci stroprocentní služby, kurva! Uffff...

S paní (ne)Libou jsme se spolu s mužem sešli ještě týž den. Nepozdravila, zkoušela na nás techniku zaseknuté desky a přestože ji muž jednou úspěšně vyvedl z konceptu, musela by dostat pěstí, aby se začala chovat trochu normálně. Kromě toho, že trvala na tom, že mi nemá co vadit, když mi přijde sms o nezaplacení a že jejich systém přeci funguje, jsem se dozvěděla i následujícící zajímavost:

"Ty sms mi vadí. Prosím, vyřiďte to s účetním oddělením. Platím včas, tak proč mi chodí?"
"Tohle si s nimi musíte vyřídit sama, ten systém nějak funguje a ještě nikdy se nám nestalo, že by dělal tohle."
"Přesto to dělá. Proč zrovna mně?"
"Někdo to být musí."

:DDD Tomu říkám veleprofesionální odpověď. Ta paní je génius.

A tak čekám, jestli mi příští měsíc zase přijde ta úžasná sms. Nechci znít příliš násilnicky, ale jestli mi zas bude paní vyděračka vyprávět nějaké pohádky, asi jí dám pěstí. S mužem uvažujeme o zrušení členství, ale přechod jinam se jeví jako nereálný, už protože jiná fitness centra jsou ještě dražší a hůř vybavená. Kdo ví, jak to dopadne.

Co vy - stalo se vám někdy něco tak krásně zacykleně neřešitelného? :) Pevně doufám, že ne.
 


Komentáře

1 Alice Alice | 25. března 2013 v 19:08 | Reagovat

Já dělat to co ta baba tak mám v práci pořádný průser...
Nedávno jsem řešila kiks u zákazníka (byť si za to mohl) a omlouvala jsem se v každé druhé větě a vysvětlovala, chlácholila a dělala všecko pro to aby jeho věc byla dobře dořešená. O to děsivější mi přijde ten přístup co popisuješ.

Nějaké nadřízené by se stěžovat nedalo? Někdo něco zapomněl opravit v systému nebo podobně. I když systém u nás v práci mi nahlodává víru že nic se neděje jen tak samo od sebe, pořád si myslím že všechno má svou příčinu :D

2 Sandra Sandra | 26. března 2013 v 9:16 | Reagovat

[1]: Taky mám na starosti určité zákazníky a vzhledem k tomu, že spousta z nich jsou Asiaté a muslimové, je potřeba dávat strašný pozor na všechny postupy a komunikaci. Nikdy by mě nenapadlo chovat se k jakémukoli platícímu zákazníkovi takhle O__o A z pohledu zákazníka zas musím říct, že by mi stačilo, kdyby se jednou upřímně omluvila a pokusila se zjednat nápravu nebo se obrátila na někoho, kdo je kompetentnější.

Zatím jediné, co madame Nelibá udělala, je to, že mi strčila papírek s mailem na manažera, ať ho kontaktuju. Ale jestli bude pan manažer ze stejného těsta, asi jim tam hodím granát :D

3 Betty Betty | 26. března 2013 v 16:56 | Reagovat

:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D:'D Promiň, je to absolutně nevhodné a až zlé sem psát ty smajlíky, protože to co se ti děje je hrozné, ale mléčný vak houpající se u tvé skříňky a šatna plná čůráků mě totálně rozbila. :'D :'D:'D:'D:'D:'D:'D Promiň :'D:'D:'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama