Ukradený Aspelund a jiné švédské pohádky

14. února 2013 v 12:52 | Sandra |  ♣ Co život přinesl
Zdravím vás ze svého nového doupěte, moji drazí (po)zůstalí čtenáři :) Je to tak, podařilo se nám s mužem v rekordní době najít nové pěkné obydlí, které je pro dvě individua našeho typu ideální! Sbohem, Černý Moste, budeme na tebe vzpomínat.

Vlastně to šlo ráz na ráz - jeden den můj nejdražší našel inzerát, druhý den jsme naklusali na prohlídku a hned další pondělí jsme spolu s hromadou pytlů na mrtvoly a krabic a dalšího nelibého bordelu osaměli v bytu bez internetu a poživatin v lednici. Stav poživatin je momentálně opět někde u dolní hranice a na internet ještě taky budeme muset chvíli čekat, nicméně jsme dnes smontovali poslední kus nábytku a vyhodili poslední plastikovou schránu na anonymní ostatky, takže se snad dá konstatovat, že ode dneška už oficiálně BYDLÍME :)

No a více legrace samozřejmě pod perexem :)


Jelikož jsme se nastěhovali do bytu, který nebyl vybaven žádným nábytkem, bylo nezbytně nutné vyrazit pro nějaké základní zařízení. Je sice úžasné mít vlastní byt, kam můžete rozdováděně vtrhnout ve dvě ráno a vysloužit si nesouhlasné výkřiky a bušení pěstmi do vedlejší zdi maximálně od sousedů, ale když nemáte na čem sedět, začne na vás po první vlně euforie dopadat tvrdá realita.

Vybavení jsme si celkem neoriginálně vybrali v obchodním domě Ikea. Osobně jsem se na první pohled zakoukala do třídveřové skříně se zrcadlem Aspelund. Je úžasná! Jako žena, která nikdy neměla prostor na zavěšení všech šatů a dlouhých sukní a jejíž saka apaticky ležela složená ve skříni, hotové hromádky neštěstí, místo aby důstojně obepínala štíhlé křivky šatních ramínek, jsem v tu chvíli odložila rozum stranou.

Já a Aspelund trojdvéřovka, trojdvéřovka Aspelund a já. Živě jsem se viděla stát před vysokým štíhlým zrcadlem, jak zatáhnu za decentní kulatou úchytku v barvě matného stříbra, dveře se ladně otevřou dokořán a odhalí mi i to, o čem jsem neměla potuchy, že vůbec vlastním. Tolik prostoru, tolik kyslíku, ja můžu dýchat! Prach a dusno mé původní hnědožluté skříně jsou pryč, teď se přede mnou skví vzdušný ladný skandinávský tvor, dýchá na mě a jeho dech je svoboda! I když muž říká, že to lepidlo na dřevotřísku smrdí jak hovna a má pravdu, jenže mně jde o princip!

Pochopitelně nejen skříní živ je člověk, a tak jsme se spolu s postelí, stolem a komodami dostali na docela slušnou váhu. Tak nastal problém s dopravou. Ikea sice tuto službu nabízí, ale z nepochopitelného důvodu chce za odvoz čehokoli patnáct set korun :/ I to ale můj všestranně nadaný muž vyřešil (a zmíním ho v tomhle článku ještě mockrát, protože se o naše stěhování přičinil z devětadevadesáti procent včetně objednávek, montáže a nákupů - pozlatit takovýho chlapa!) - sjednali jsme si odvoz soukromým dopravcem po Praze, který byl mnohem levnější. Jediný problém byl, že se dal odvoz sjednat a měnit pouze 45 minut dopředu, a tak jsme měli ke konci nákupu dost co dělat.

Muž popadl vozítko, já třímala v rukou papír se seznamem věcí a jejich čísly řad a polic v samoobslužném skladu, a jezdili jsme sem a tam jako magoři, nakládali a pobíhali a potili se a nemluvili, protože všechno bylo moc těžké a měli jsme na to moc málo času.

Naštěstí jsme nestrávili u pokladny příliš mnoho času, paní pokladní si náš vozejček obešla a opípala ho skenerem, a pak už jsme se s účtenkou o délce průměrné role toaletního papíru vydali ven k dodávce, která na nás čekala. A začalo se nakládat.

Když jsme si v autě prohlíželi účet, úplně nás zamrazilo. Ne kvůli výši účtu, ale kvůli faktu, že nám paní pokladní zcela očividně nenaúčtovala ten můj vytoužený Aspelund. Projížděli jsme účtenku zepředu zezadu, odshora dolů, položku po položce... ale Aspelund nikde. Takže jedeme dodávkou domů a vezeme si zadarmo solidně drahou skříň. My ji normálně nedobrovolně ukradli!

Doma se jasně rozhodlo, že skříň složíme a druhý den pojedeme zaplatit. Neuměla jsem si v tu chvíli ani omylem představit, jak jdeme na oddělení reklamací a oznamujeme, že máme doma skříň, kterou jsme neplatili... Polívala mě hrůza až... no, hrůza O__o Skříň jsme tedy rozbalili, abychom vzápětí mohli nevěřícně konstatovat, že v balení není ani návod, ani kování!

Začínala jsem mít pocit, že je Aspelund prokletý. Nejenže ho za nás ukradla pokladní, ale ještě ke všemu je nekompletní! Ostatní nábytek, který jsme stihli smontovat, měl všechny součástky ve správném počtu, tak kde se stala chyba? Na adresu Ikey se nesly nadávky a slova pochybnosti.

Samozřejmě jsme se druhý den po práci vypravili do modrožlutého domu zkázy a zmaru a dočkali se slyšení na reklamacích. Tam se pan manažer velice podivil, že jdeme poctivě vypláznout takovou částku; ještě nikdy se jim to nestalo! Samým překvapením nám vystavili paragon, našli náhradní kování a přibalili nám nějaké jídelní poukázky jako poctivostní bonus. Odešli jsme domů spokojeni sami se sebou a s úrovní své morálky, já měla opět plnou hlavu té štíhlé delikátní skříně. Už zítra, už zítra, už zítra...

Z práce jsem téměř běžela - už abych mohla s pomocí šroubováku a hmoždinek učinit ty ploché kusy šedobílého dřeva trochu více skříní! I vrhla jsem se k deskám, našla ty správné otvory a do nich patřící kování, postupovala jsem od obrázku v návodu k dalšímu obrázku, když vtom nadešel čas přišroubovat jistý dělící díl... ovšem ten jaksi nebyl k nalezení! Spolu s ním, jak jsem se dopočítala, chyběly i dva další díly a několik polic.
Vážení, já bych vám brečela jak děcko..!

Samozřejmě jsem se o tom poradila s mužem, který byl z tohoto faktu též velmi rozčarován a vzhledem k okolnostem byl rozhodnut vydupat nám minimálně padesátiprocentní slevu a odvoz zdarma! Co to má sakra znamenat?! My jim skříň dobrovolně doplatíme, pro kování si jedeme zvlášť a teď abychom si odtáhli chybějící díly domů?! Za nic!

Následovala další návštěva reklamací v Ikee, kde si nás pán na přepážce pozorně vyslechl, všechno si zapsal nakonec vyslovil nepochopení nad tím, že jsme tam přijeli osobně, když stejně chceme skříň zdarma odvézt, protože Ikea nabízí vyřízení reklamací přes internet. Bez front a táhnutí se na Čerňák.
No, neodpověděli jsme na to nic chytrého, možná už proto, že jsme to nevěděli. Hněv nás opouštěl a pomalu ale jistě ho nahrazovala odevzdaná apatie. Takových patálií kvůli nablblému kusu nábytku!

Následovalo několik dlouhých telefonátů s manažerem reklamací v Ikee. Muž se nejdřív prohlašoval, že je manažer $&#!

Celá záhada spočívala v tom, že Ikea má příliš těžký nábytek chytře rozdělen do dvou krabic - krabice 1 a krabice 2. Čárový kód je pouze na jedné z krabic, aby se nemusela dělit cena mezi dvě součásti. A my si inteligentně vzali tu část bez kódu.

Nejhorší na tom je, že bych byla přísahala, že jsem na nákupním seznamu žádnou připotomělou druhou krabici neviděla. Jako $&#!

A to je konec příběhu, který způsobil v naší rodině rozkol a drama, který nás stál tolik nervů a tolik kapacity hlasivek. Jaké z toho plyne ponaučení? KOUKEJTE SE POŘÁDNĚ KOUKAT, a to především v samoobslužném skladu Ikea!

P.S.: Moc ráda bych vám sem dala i pár fotek, ale doma máme tak idiotské připojení, že si nestáhnu ani písničku, natož uploaduju článek na blog. Včera sice chvíli frčel jak blesk, ale to jsem zas neměla usb... Každopádně už mám fotečku svého tvořícího koutku :) A možná přijde i Aspelund!
 


Komentáře

1 Vita Vita | Web | 14. února 2013 v 15:43 | Reagovat

Sice je mi vás vážně líto, ale za tuhle úžasnou historku to stálo, skoro jsem umřela smíchy. :)

2 Len Len | 14. února 2013 v 20:17 | Reagovat

Gratuluji k novému bydlení. :)

3 Sandra Sandra | Web | 15. února 2013 v 13:10 | Reagovat

[1]: Série "Zasmějte se mi" pokračuje :)

[2]: Děkuji :)

4 Alice Alice | 16. února 2013 v 21:54 | Reagovat

Děsně toužím po tom abych si jednou mohla taky zařídit vlastní bydlení a pořídit skříň. Tím že to co mám je spíš skříňka od kredence děsně toužím taky po velké skříni. Při jejím nákupu si poučená tímto článkem budu dávat sakra pozor :D
Teda jestli si to budu pamatovat po těch letech, které mi zbývají než našetřím na to abych mohla dávat bydlení skutečný tvar. XD

5 Sandra Sandra | Web | 18. února 2013 v 12:20 | Reagovat

[4]: Držím palce, ať to není za TAK moc dlouho ;) Já jsem měla poměrně velkou skříň, ale působila hrozně dusně a těžkopádně, a neměla lištu na ramínka, takže tohle je úplné požehnání...

6 Ash Ash | E-mail | Web | 18. února 2013 v 17:03 | Reagovat

taky bych si přála velkou skříň na oblečení.Jinak vidím že máte štěstí v neštěstí na nakupování v Ikee,díky za upozornění,budu si na ně dávat pozor:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama