Feel alive today

6. prosince 2012 v 23:29 | Sandra |  ♠ Vrba
V životě každého občas nadejdou chvíle, kdy mu zpětně dojde, jak se věci mají a jak se věci měly. Někdy to trvá týden, jindy rok, někdy osm a někdy třeba i dvacet let.

Žila jsem dlouho ve vleku, ve věčném odsouvání a zamlouvání podstatných věcí. Žila jsem ve věčném sváru, kdo je hoden odpuštění a kdo je hodný zatracení či zapomenutí, a většinou jsem se rozhodla vždycky špatně. Pod svícnem je největší tma a zdání strašně často klame; vytváří dokonalou iluzi, která dokáže vyleštit hrubý povrch manipulace, lží a zastrašování do skleného lesku.

Nepřestává mě fascinovat, jak krutí mohou někteří lidé být. Čím hloupější člověk, tím víc je přesvědčený o své vlastní pravdě, dokonalosti a nepřekonatelnosti. Jenže mě už to vážně, ale opravdu vážně nebaví. Nejsem ničí loutka ani fackovací panák. Už ne. Já jsem já, a vždycky jsem já byla. Neměla jsem dost sebevědomí, abych poslala do hajzlu pár jedovatých jazyků, a když už mi něco došlo, neměla jsem koule na to vyložit karty na stůl. Všechny, bez rozdílu.

Já nepotřebuju triumfovat. Potřebuju svobodu a férovost. Jenže ještě moc lidí nepochopilo, jak tohle doopravdy myslím.

Puberta, období vzdoru, zmanipulovatelná povaha, povrchnost - to všechno už jsem slyšela; to všechno podle některých lidí má za následek, že už se z nich neposadím na zadek a nebudu panáčkovat, protože mi na nich záleží a mám je ráda. Věřím jim...

Věřila jsem. Ztotožňovala jsem se. Vzhlížela jsem. Plavala jsem v marastu, nenávisti, zoufalství a patosu, vířila jsem v tom jako plankton a kopala kolem sebe. Ale pak jsem našla zdravé vzdory, jasné a čerstvé a nesmrtelné. Čas se zastavil, abych směla údivem vypustit z úst pár bublin a najít dost síly připlavat k němu, dotknout se ho a konečně otevřít oči.

Jo, bylo to prozření. I když to zní debilně. Ale jak jinak to nezvat, když jen s otevřenýma očima si uvědomíte spoustu věcí...

Není fér vnucovat zlé názory na lidi jiné rasy, národnosti nebo sexuální orientace.
Není fér ozvat se jen ve chvíli, kdy se jedná o váš vlastní prospěch.
Není fér vyčítat nesamostatnost, když ho k ní cíleně vedete.
Není fér chtít peníze někoho cizího.
Není fér závidět někomu partnera.
Není fér závidět nezávislost.
Není fér vyčítat dar.
Není fér závidět.

Trvá to dlouho, trvá to měsíce a roky.
Jenže teprve v posledním roce mám pocit, že opravdu dýchám. Budu dýchat ještě víc zhluboka, věřte mi.
A nemlčte. Prosím vás.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama