Listopad 2012

Je to doma

30. listopadu 2012 v 19:21 | Sandra |  ♠ Radosti mého života
Dnešní den přinesl to, po čem jsem toužila od nástupu do firmy, kde pracuji. Nechtěla jsem prve moc rozebírat, kde a jak jsem zaměstnaná, protože jsem původně nastupovala pouze na čtvrt roku a má budoucnost byla značně nejistá. Jelikož je to velmi dobrá pozice, která je po zásluze ohodnocena a náleží k ní četné firemní benefity, práce mě baví, přináší mi radost a kolektiv je strašně příjemný, nechtěla jsem si ani dělat moc velké naděje na prodloužení kontraktu. Odchod bych obrečela.

V posledních dnech jsem byla dost ve stresu, protože se zdálo, že pro mě práce dochází a budu muset jít.

Dnešek je ale prostě šťastný den. Nebo byl i včerejšek? Včera jsem měla meeting s nadřízenou a ta mi sdělila, že se můžu přestěhovat do sousedního týmu, protože jeho bývalá členka přešla do jiného. Dnes si mě vypůjčil teamleader týmu, kde jsem seděla, a nabídl mi prodloužení kontraktu na neurčito :) Prý na mě slyší samou chválu, jak jsem skvělá a úžasná, a že v týmu je volné místo. Že mě on a moje nadřízená nechtějí pouštět :) Sakra, já jsem tak strašně šťastná!! Nejvíc ze všeho se těším na ID pípací kartičku se svou fotkou a na jmenovku na stůl! :)

Od maturity jsem přemýšlela, co by mě mohlo bavit. Vyzkoušela jsem medicínu, ekonomiku, informatiku, praxi v ubytovací agentuře hrůzy, a nakonec jsem své štěstí našla na podpoře logistiky v obrovské společnosti obchodující s pivem :)) Mě to tam tak moc baví! Každý den se do práce těším.

Po tom, co jsem zažila v kumbálu, se cítím jako v ráji.

Dneska jsem moc šťastná.

Moc! :D

Guláš hráběma nenabereš

26. listopadu 2012 v 16:05 | Sandie |  ♣ Co život přinesl
Zdravím všechny své milé, řádně zanedbávané čtenáře :)

Dneska jsem zas zažila něco, co mi řádně zpestřilo ráno...

Všechno začalo tak, že jsem se moc nevyspala. Sice jsem se ráno necítila nijak ospalá a fasádu jsem si též omítla celkem slušně, nicméně jsem příliš dlouho vychutnávala horké kafe přitulená k topení, myšlenkami někde u křenové pomazánky, kterou jsem si plánovala vzít k obědu do práce, a tak jsem se probrala až ve chvíli, kdy mi do odchodu zbývalo zhruba deset minut.

Deset minut je dlouhá doba, na oblečení stačí bohatě, řeknete si asi, zvlášť když si do práce neberu žádné složité módní kreace. Jenže vzhledem k tomu, že můj muž ještě spal a já si nepřipravila oblečení na poličku, jsem byla nucena štrachat se ve skříni potmě se světýlkem z mobilu jako nějaký vykrádač chat. Chvíli jsem uvažovala, že si to všechno zjednoduším a rozsvítím, protože mi v té úžasné záplavě hadrů tak nějak pořád unikal obyčejný černý rolák.

"Tak si rozsvíť, miláčku," povzbuzoval mě můj rozespalý nejdražší. Jenomže já nejsem sadista - ještě chvíli jsem sveřepě ryla ve skříni a nakonec mi pod ruku padlo něco, co materiálem, hmotností i objemem naprosto odpovídalo roláku!

Honem jsem se upalovala převléknout do vedlejšího pokoje, abych už muže nerušila. Natáhla jsem si v pološeru na sebe punčocháče a sukni, užuž jsem rozkládala černý svrček, když vtom na mě z domnělého roláku vykouklo několik přezek a stylizovaný kříž!! Já si z tý pitomý skříně vytáhla dárk a ívl přezkatý top od Spiral! V práci sice dresscode nemáme, ale já jsem ještě pořád ve zkušební době a především soudná, a tak jsem popadla první černou věc, kterou jsem měla na dosah ruky. Tentokrát jsem měla díky bohu více štěstí, a tak jsem si přes hlavu nenarvala tátovy trenky, ale halenku, kterou jsem nedávno dala sestře.

Proboha, vypadám příšerně. Vůbec se to k sobě nehodí! Vypadám jako idiot. Ne, já jsem idiot! Nechala jsem si v pokoji svetr!

Potichu jsem se vkradla zpátky do ložnice, chňapla po hadru na místě, kam jsem včera neomylně položila svetr.

Vzápětí jsem málem proklela medovinu, pod jejímž vlivem jsem nejspíš svetr hodila někam úplně jinam. To, co jsem považovala za svetr, totiž byla sepraná stará mikina, kterou jsem měla připravenou ke vhození do charitního kontejneru na oblečení.

Chvíli jsem váhala, co s tím. Bohužel jsem byla v presu a neměla jsem moc času nazbyt. Nechala jsem tedy mikinu mikinou, koneckonců nositelná ještě je a hlavně mě zahřeje, teď je nejdůležitější nahodit kabát a neodejít na zastávku v pantoflích. To by se mi totiž k looku, jehož jsem i nyní nepříliš hrdou nositelkou, pěkně šiklo.

Boty jsem nějakým zázrakem nezapomněla, ale s kabátem byl prostě problém. Jeden mi přišel moc dlouhý, druhý moc krátký a ten další moc tenký. Lepší chvíli mrznout, než dovršit outfit zkázy jedním z těch přehnaných kabátů, řekla jsem si, a už ve výtahu si oblékla ten tenčí.

Byla to nejhorší volba, jakou jsem mohla udělat. DOPRDELE!!
Ten kabát byl vepředu pocintaný gulášem, a nebylo to ledajaký guláš, ale guláš v barvě nezdravé stolice, a ten exkrementálně vzhlížející flek se mi skvěl na spodním lemu tak, jako bych s ním s prominutím vytřela prdel!
Ten zatracenej flek nešel vůbec nijak zakrýt a já to zjistila až na zastávce!

Zoufale jsme se snažila ošmudlat o sebe dvě strany prokleté skvrny, jenže tím jsem na sebe jen přitáhla pozornost několika lelkujících čekatelů na autobus. Takže jsem nasadila pocker face a zatarasila nelibý výhled kabelkou. Tímto způsobem jsem cestovala celých 45 minut, než jsem dosáhla cílové stanice.

V metru jsem držela kabelku tak, aby přímo zakrývala flek, ale nekonec jsem musela trochu změnit strategii, neb mě ještě čekal desetiminutový pochod ulicí přímo k budově firmy, kde jsem zaměstnaná. Rozhodně jsem kabelku zavěsila přes rameno a děkovala prozíravým výrobcům za přídatný pás. Už jsem párkrát viděla lidi, co neměli tašku přes rameno po boku ani vzadu, ani vepředu. Přišli mi zvláštní. Pravý význam jejich počínání jsem odhalila až dnes...

No, a teď mi milý kabát schne na křesle, mikinu jsem si rozepnula schovala se za monitor, takže tím moje módní faux pas snad už skončilo :) Skončilo stejně jako moje pauza, takže mi prosím odpusťte překlepy, nemám už čas je opravit. Jdu zase pracovat a vy mějte na paměti:

Nikdy nejzte guláš hráběma, jinak skončíte jako já!

Výlet do Drážďan

13. listopadu 2012 v 17:47 | Sandra |  ♠ Radosti mého života
Tak jsme se rozhodli, že si zas jednou vyjedeme do Dráždan - dokud je venku přijatelné počasí a v obchodech obrovské cedule s nápisem SALE :))

Tentokrát jsme vyrazili nejen já s mužem, ale i se sestrou, takže jsem měla společnici při prolézání obchodů!

Výlet probíhal velmi poklidně: sice jsme se nejdřív málem udusili v kupé, protože se České dráhy rozhodly pořádně lidem zatopit nyní i doslova, ale na přestupu v Bad Shandau jsme si dali fair-trade kávu, pivo, nějaké pamlsky a hlavně jsme se vyvětrali. Potom jsme akorát stihli nastoupit do vlaku přímo do Drážďan a po příjezdu si hned dopřáli olbřímí vlámský koláč ve Watzkem :) Pak následovalo rejdění po obchodech, krátký odpočinek v nádražní kavárně nad sklenicí ananasovo - citronové domácí limonády a hurá do přetopeného vlaku..! :)







Nevím, jak to máte vy, ale pro mě je jeden z nejlepších způsobů relaxace stoupnout si před regál v drogerii a vybírat :) Nakupování oblečení v obchodech jako New Yorker, Orsay, H&M apod. mě docela stresuje kvůli obrovskému počtu nakupujících, sekuriťáků a ignorantských nebo naopak nepříjemně vlezlým prodavačkám, ale v drogerii může být narváno, jak chce; může tam být otravný pan detektiv, ale stejně mě vždycky uklidní... :)

Určitě vám je tedy jasné, kde jsme strávily se sestrou nejvíc času: v DM!


Tohle jsem pořídila :) Výborná koupě!


Úžasný tónovací kém od Alverde v odstínu Goldbeige s mandlovým olejem a měsíčkem lékařským po všechny typy pleti :) Nejdřív jsem přemýšlela, jestli není pro mou vyblitou pleť příliš tmavý, ale když jsem ho zkoušela na hřbetu ruky, úplně se ztratil.


Před rozmazáním...


... a po rozmazání :)
Těm, kteří o něm uvažovali, ho moc doporučuji a těm, kteří o tomhle tónovacím krému dosud neslyšeli, doporučuju alespoň ho omrknout (aby o něm začal uvažovat). Nepopsatelně krásně totiž voní, a přestoje parfemace velmi jemná a neruší. Nekryje, ale dodá pleti přirozeně zdravý vzhled. A samozřejmě to nejdůležitější - pleť je po celém dni krásně hydratovaná a bez suchých míst!


Dalším příšůstkem od Alverde je tenhle deobalzám s měsíčkem lékařským bez alkoholu. Používám ho teď denně a jsem velice spokojená! Vydrží celý den, krásně voní a pečuje o kůži v místě aplikace!


Tento skvělý štětec od Ebelin jsem nikde v Čechách neviděla. Je z té dražší "černé" řady a prodává se v průhledném uzavíratelném plastikovém obalu, ve kterém se štětec dá skvěle přepravovat :) Štětec je velmi kvalitní, dobře nabírá stíny a pěkně se s ním pracuje při vytváření přechodů mezi barvami. Bohužel je syntetický a tak trochu práší. Je nutné ho před nanášením stínů oklepat.


Musím se přiznat, že jsem díky omezenému počtu stánků s kosmetikou Manhattan úplně zapomněla, že existuje O__o A přitom jsem ji měla poměrně dost dlouhou dobu velmi ráda. Například jejich hranatý pudr byl mým velkým oblíbencem jak pro balení, tak pro téměř bílou barvu pudru. Neodolala jsem a koupila si tyto stíny :) Jsou v odstínu 01 After dark a je to taková příjemná hnědošedá.

Krásně se roztírají a vypadají přirozeně. Pokud narazíte na stojan s Manhattan kosmetikou, vyzkoušejte je!


A úplnou novinkou pro mě byla značka p2! :O Mělo by se jednat o exklusivní značku drogerie DM. Měli toho strašně moc, ale jelikož jsem skutečně nezbytně potřebovala jen voděodolnou tužku na oči, sáhla jsem po téhle automatce s ořezávátkem :) Už jsme ji testovala a skutečně na vnitřním víčku vydrží dlouho! Nicméně pod spodní řasy ji nedoporučuju, protože se šíleně rozmaže.


Na této mizerné fotce je rtěnka od Manhattan v cihlově červené. Je to klasická rudá se zlatým třpytem - to je velké plus pro mou přirozeně nažloutlou pleť a velké minus pro mé přirozeně nažloutlé zuby :D Dokud se nesměju, je to paráda, ale jakmile otevřu pusu, připadám si jako přerostlá nutrie. Takže na pohřby bude ideální :)

Má nádhernou barvu a kryje spíš méně, což je super, protože se přizpůsobí mé barvě rtů. Drží fest a dokonce mi připadá částečně neslíbatelná, nicméně hodně vysušuje.


A ořezávátko! Už žádné prznění ořezávátek na obyčejné tužky! :D

Nic než pravda

6. listopadu 2012 v 17:28 | Sandra |  ♠ Vrba
Slíbit článek a pak si na něj neudělat čas je asi už takový můj zlozvyk... Takže tímto vyrovnávám :) Aspoň trochu. Sice jsem tohle plánovala jako video, ale mám novou práci, bezva práci, kde ráda zůstanu dlouho do noci nad administrací... Znáte to :)

Dnes bych vám chtěla říct něco o tom, čím jsem si za předchozí půlrok prošla a proč si nikdy nenechat srát na hlavu.

Nemám strach, že by si to někdo dohledal. Proti zlu se musí bojovat všemi prostředky a já prostě umím jenom psát.

Peníze nejsou všechno, říká se, ale určitě se se mnou nebudete přít, když řeknu, že si za toho za ně můžete mnoho pořídit. Mimo jiné třeba bydlení, jídlo, internetové připojení nebo třeba MHD kupon. S jednou tužkou na oči vystačíte dlouho, ale třeba zubní pasta jednou dojde. Dojde vám toaletní papír, dojde vám šampon, dojde vám kredit.

Rodiče vás v tom lepším případě podporují, v tom horším nechtějí nebo prostě už nemůžou. Jste plnoletí, máte spoustu času, náklady na život se zvyšují a atmosféra doma houstne. Nejvyšší čas najít si práci.

Jak už mnozí z vás zjistili, hledat si práci je martyrium. Rozešlete taková kvanta životopisů, že byste si s nimi mohli vytapetovat 2+kk, běháte po pohovorech, až vás běhy bolí, potíte se, stresujete, personalisti vám slibují hory doly, určitě se vám ozveme. Ale jak už to tak bývá, jejich nashledanou je definitivní. Devadesát procent z nich se vám už nikdy neozve.

Nemá smysl čekat na telefonát, který se nikdy neuskuteční, a prostě hledat okamžitě dál.
Tohle období nadějí a depresí, doufání a zoufání, trvá věčně.

A jednoho dne se na dipleji telefonu zčistajasna objeví neznámé číslo a tehdy cizí hlas vám dá práci.

ZÁZRAK, řekl by jeden. NÁHODA. Já říkám: UVIDÍME.

Takhle totiž začala jedna z mých nejranějších a zároveň nejhorších pracovních zkušeností.
Hodně jsem přemýšlela o tom, zda je v pořádku otevřeně říci, co se dělo za zavřenými dveřmi firmy, kde jsem pracovala, ale tohle je něco, co musí být řečeno. Je za tím mnohem víc, než potřeba vypsat se z hrozné práce a pomstít se protivnému šéfovi. Tohle je varování, protože firma stále nabírá nové otroky.

Uvařte si čaj a pořádně ho oslaďte.
Čeká vás dlouhý pravdivý příběh.

Pracující

3. listopadu 2012 v 14:05 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí

Ne nezemřela, mrtvá není...

Práce je supr, ale žere čas stejně jako zima světlo. Dny se krátí a já je trávím honbou za nákladními loděmi, vezoucími pívo, což je občas skoro detektivní práce.
Moje šéfová nosí tričko Expecto Patronum a kolegyně mi chválí oblečení a pečlivost při práci. Na Halloween měla naše vrátná kostým čarodějnice a travnaté plochy v té naší železo-sklo-betonové kancelářské vesničce byly poseté náhrobky a mihotavými světélky svíček.

Život je krásnej.

Lidi se nemění, spíš degenerují, protože jim jejich morální zkaženost začne připadat v pořádku.

Život je skoro celý o lidech.

A zítra ode mě blog dostane konečně plnohodnotný článek. Už se moc těším.