Vzdušné zámky hrůzy

21. července 2012 v 22:52 | Sandie |  ♠ Vrba
Tématem týdne je optimismus a já se můžu jen uchechtnout; jak komické. Zažila jsem nádherné dva týdny klidu a harmonie s mým drahým mužem, daleko a pryč od čehokoli, co mě stresovalo. po návratu do rodného města na mě ale dopadlo vše, před čím jsem zmizela, a to s daleko větší intenzitou, než jsem byla schopná po klidném stresuprostém oddechu snést.

Optimismus, optimismus... Kde ho mám sakra brát? Lidi vytváří zástupné problémy, vydírají, omezují, kontrolují a diktují a odmítají přiznat chybu. Jak ale vyřešit problémy, které neexistují? Nehodlám se před nikým ospravedlňovat, nehodlám podávat doklady o svém životě, které si na mě někdo vynutí z titulu zákonného zástupce a biologického rodiče. Nejsem ničí poddaný, nežiju v devatenáctém století. Chci být pánem svého života a žít, žít podle sebe a ne podle předpisu, který sestavím spolu s diktátorem.

Chci být dobrý a stále lepší člověk, chci mít smysluplnou práci a spokojenou rodinu. Chci být dobrý člověk, ne poslušný otrok.

Jak to, že jsem nikdy neviděla, co se děje? Dvacet let mlčení.

Dalas mi život, tak mě ho nech žít. Mami.
 


Komentáře

1 Alice-chan Alice-chan | 22. července 2012 v 11:01 | Reagovat

Já se snažím ten optimismus udržet za každou cenu. Zítra to bude pro mě superdůležité.

Nevím sice co za problém s mamkou vznikl, ale možná se lekla po těch 2 týdnech cos byla pryč že se už trhneš od rodiny a odstěhuješ se. Třeba se snažila získat zpátky nějakou kontrolu nad tebou. Snad se to vysvětlí a uklidní. Nech si aspoň trošičku optimismu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama