Švarc ve sklepě

16. května 2012 v 20:59 | Sandie |  ♠ Vrba
Dneska vám povím pro změnu zas něco pěkně šťavnatého. Jedná se celkem dlouhotrvající problém a zveřejněním docela riskuju, ale už si to nechci nechávat pro sebe.

Cítím se frustrovaná jako cirkusový lev zavřený v kleci; jenom čekám na další vystoupení a nevím, jaké kousky po mně zase budou chtít. Možná podat pac, možná proskočit zapálenou obručí, a já můžu jenom pořvávat.

Cítím se jako Richmond z IT Crowdu, zavřený v kumbále, který už vlastně ani přesně neví, co má dělat.

Pod perexem.


Když se někdo v jedné větě zmíní o zaměstnání a jebání, nemusí jít nutně o pracovníka v pornografickém průmyslu. Může to být stejně dobře obyčejná studentka VŠ, která se snaží vydělat si pár korun na prázdniny, stěhování, obědy a pár hadříků, a zaměstnavatelé s ní pěkně vyjebávají.

A ona se nechá, nasraná sama na sebe a znechucená jejich chováním, protože chce jet na dovolenou, naobědvat se, mít peníze na stěhování a hezky se obléknout, aniž by se musela s prosíkem obracet na rodiče, kteří jí "už nedají ani korunu".

No... když jsem si našla svou současnou práci, byla jsem nejšťastnější člověkuobrazná bytost pod sluncem. Měla jsem v ubytovací agentuře pracovat jako ubytovatelka, vysvětlovat klientům veškeré náležitosti, týkající se jejich pobytu, zpracovávat miliardy příchozích poptávek, odpovídat na telefonáty, domlouvat se s obytovateli a překládat spoustu dopisů do/z angličtiny a ruštiny.

Podepsala jsem smlouvu, která se týkala "dispečingu a managementu ubytování, překladatelské a drobné administrativní činnosti" a plnila všechno, co v ní stálo, naprosto svědomitě, jak je mým dobrým zvykem.
Sem tam jsem si nevěděla rady, jak mám popsat turistům cestu, jelikož jsem se nestihla během měsíce naučit krom spousty administrativních náležitostí (např. bankovní převody, strhávání hotovosti z karet a následné uspořádávání a kompletování příslušných dokumentů) i detailní popis cesty do apartmá jak mhd, tak autem (nevlastním řidičský průkaz a opravdu jsem hned nevěděla, kde je jednosměrka apod.). Na toto konto mi bylo řečeno, že se ode mě nečeká, že to budu ihned zvládat, a že si mám sestavit manuál, který budeme vypracovávat společně, a že se do půl roku zapracuju a budu v pohodě. Několikrát mi oba zopakovali, že jsou se mnou spokojení a jsou velmi rádi, že tam mají někoho tak schopného, jako jsem já. A to bylo naposledy, co mi říkali pravdu.

I vypracovávala jsem manuály jak kkt, strávila nad tím hodiny času, snažila se vyjít turistům maximálně vstříc, a když k nám přišla rodinka ruských buranů, kteří chtěli zajistit zábavu na celou dobu pobytu dost nevybíravým způsobem a nakonec moje snaha přišla vniveč, necekla jsem ani slovíčko a byla do poslední chvilky milá. Stejně tak jsem byla nanejvýš korektní k izraelskému prasákovi, co to na mě přes firemní Skype zkoušel a celá firma se na můj účet bavila, a skupinku polských namachrovaných sexuálně nevybitých frajírků, které rajcovala i má nadřízená, jsem taky řešila s chladnou hlavou a rezervovaně.

A potom přišel den - shodou okolností poslední den, kdy jsem tam makala za šedesát korun na hodinu jako černý otrok na lousianské plantáži - a nadřízený mi jednoduše řekl, že se jim nehodím. VŽUM.

Teď si asi říkáte, že jsem další, co si vybíjí frustraci z toho, že ji vyhodili, ale to není pravda. Oni mě totiž vlastně nevyhodili. Ha?

Udělali něco vychcaného, hnusného a zlého a asi se poseru, jestli budou tímhle tempem pokračovat!

"Víte, Sandro, vy jste takový introvert, že jsme se s pí. &*$#% dohodli, že byste nezvládla komunikaci s klienty. Slečna, co tu byla před vámi, je mnohem extrovertnější, a stejně se tu dvakrát rozbrečela. Navíc jste v komunikaci s klienty udělala mizivý pokrok. Ty administrační věci vám docela jdou, ale tohle je slabý..."

Protestovala jsem, protože to nebyla pravda! S klienty jsem vždycky všechno vyřešila, pokud mi do toho nikdo nevstupoval. Udělala bych svou práci dobře. Nemohla jsem jim samozřejmě všechno perfektně povědět, protože jsem neměla na všechno manuál, který mi slíbili. Ještě před pár dny jsem měla na procvičení komunikace půl roku a teď jsem pomalá? Ale to nikoho nezajímalo. Opakovali se dokola. Jasně.

"No, ale víte... můžeme vám nabídnout brigádu. Přece jste viděla, že tu máme několik brigádníků... Je potřeba vypracovat překlady na webové stránky, manuály a klíče... a navíc byste možná mohla maličko pomoct s poptávkami, ty vám dost dobře šly."

V mysli mi vyvstal obraz sebe sama, jak prosím mámu o peníze na svačinu a jak si z nich zase ukrajuju, abych měla i na jiné věci. Jak v létě nejedu na dovolenou a doma si mě užívají, jak jsem na nich závislá a mám se učit a držet hubu.

"Dobře, já to beru." A tehdy začalo mé trápení...

Sedím ve tmavém kumbále u počítače s klávesnicí, na níž už se téměř úplně setřela písmenka, a civím hodiny do počítače, opakujíc pořád dokola na vlas podobné úkony. Podepsala jsem novou smlouvu, tentokrát "administrativní a prezentační činnost". Mírumilovně si ji provádím, když vtom mě vyruší - nejdřív chtějí něco přeložit, potom pomáhat s poptávkami.
Včera se přišli ubytovat nějací Rusové a ptali se na odjezdy vlaků do Drážďan a zpět včetně ceny. A hádejte, komu dali telefon na ČD a papír? MNĚ! A kdo to šel turistům vysvětlit? Asociál Sandra!

Kurva, když už mě vyhodili, protože nezvládám komunikaci s lidmi, tak proč mě za nimi posílají?! Zajímalo by mě, jestli tohle provedli i těm ostatním Richmondům, co jsem v kubále vídala, než jsem se jedním z nich stala.

Vzápětí jsem už seděla na svém původním místě (taky parádní pocit, být někde, odkud vás vykopli) za recepcí a vyřizovala pro nadřízenou, která celý den kafrala po telefonu, poptávky! Šéfová... Ta mi ostatně ustavičně dává najevo, jak jsou milosrdní, že mě nevyhodili úplně, přestože všichni dobře víme, že mě potřebují! Prý jsem si tu práci "vysloužila svou pečlivostí a perfektními znalostmi jazyků". Do hajzlu! Jsem v tom kubále výhodnější, než za recepcí. Spíš mrtvá, než živá.

Leze mi to na mozek, musím na to pořád myslet... Já vím, už jsem to říkala, ale JSEM FRUSTROVANÁ. Když už mě vyhodili, beru to, ok. Nehroutila jsem se z toho, i když mě to mrzelo a nečekala jsem to; i když to evidentně udělali kvůli tomu, že jim přijde výhodnější mít člověka s mou kapacitou na místě brigádníka - to je hodně muziky za málo peněz! Ale proč mě potom nenechají dělat POUZE práci, která mi stojí ve smlouvě? Cítím se jako úplný idiot. Příště mě snad nechají hlídat děti, ne?

Je mi z toho smutno.
 


Komentáře

1 Raven Raven | Web | 16. května 2012 v 21:18 | Reagovat

Jaj...to blbé. Bohužel vůbec nevím co ti k tomu poradit nebo tak....absolutně nemám s podobnýma věcma zkušenosti (vzhledem k v%eku mě ani nikam vzít nechcou...)...tak aspoň přeju hodně štěstí a ať se to nějak rozumně vyřeší...

2 Johanka Johanka | 16. května 2012 v 22:39 | Reagovat

Přestože vím, jak je těžké práci sehnat, pokusila bych se trochu si na nich vylít zlost a tu a tam práci, která není ve smlouvě převést an někoho ,,kompetentějšího" nebo ji odmítnout. Přece jen, Je to brigáda a ty potřebuješ práci...

3 Alice-chan Alice-chan | Web | 16. května 2012 v 23:07 | Reagovat

A co kdybys zkusila říct že za vykonávání práce, kterou nemáš ve smlouvě a děláš navíc bys měla být také navíc zaplacená?
Že si myslíš že to není zrovna správné, když máš dělat práci, kterou jsi předtím měla placenou najednou dělat zadarmo a když ji navíc nemáš v popisu práce.
Je to sice drzé, ale možná by se mohlo něco stát. Ale taky to závisí na zaměstnavateli. Na druhou stranu by si mohli říct, že když sebou nenecháš zametat jak se jim líbí, tak se jim opravdu nehodíš. V tom je riziko. :(
Záleží jak ty je znáš. Nechtěla bych ti radit špatně. Já sama bych se na tvém místě bála i jen pípnout. Ono tady je to vždyky o tom že se to snadno řekne a hůř udělá.

Držím ti palce. Zasloužíš si pořádné místo a férové podmínky.

4 Vita Vita | Web | 17. května 2012 v 9:29 | Reagovat

Já vím, že je to dost těžké, když tu práci chceš a potřebuješ, ale zase rodiče by tě nenechali úplně umřít hlady, ne? Pokud jsi schopná se přinejhorším bez té práce obejít, tak se slušně a asertivně ozvi, protože tohle je vážně nefér jednání... Nevím, já jsme tak výbušná, že bych tam na ně asi řvala alespoň tři hodiny a vyhrožovala jim vším možným, ale zase nejsem v situaci, kdy bych na tom byla zcela závislá... :/ Mně to ale trochu připomíná to, co líčilo víc lidí, že je do práce vzali na pár dní na zkušenou a pak je vykopli(nebo přesunuli na hůř placený post), aby ušetřili...
Budu držet palce!

5 Sandie Sandie | 17. května 2012 v 17:46 | Reagovat

Slečny, děkuju vám všem za komentáře. Hodně mě povzbudily a došla jsem k závěru zůstat kvůli oněm praktickým důvodům ještě měsíc a potom jim narvat smlouvu do míst, kam slunce nesvítí :)

[1]: Tak to přeju, aby se ti podobní pochybní zaměstnavatelé vyhýbali, až si budeš hledat práci! :)

[2]: Jednak není nikdo, na koho bych dále práci delegovala, a navíc to čistě lidsky nevidím jako řešení. Nikdy bych si nevylívala zlost na někom, kdo k tomu přišel jako slepý k houslím... Leda na oněch dvou nadřízených :))

[3]: To je ale právě ten problém - jenom zaměstnavatel-šmejd vyvolá v zaměstnanci dojem, že je drzé přihlásit se o to, co mu patří a naopak tvrdě odmítnout něco nad rámec smlouvy (bez příplatku). V tomhle případě si hrají na děsné dobrodince, že mi vůbec práci dávají, i když mi mnohokrát dali jasně najevo, že jsem pro ně nepostradatelná. Nebudu už ale dlouho čekat a "pípnu", rozleželo se mi to v hlavě :) A rozhodně si taky nikdy nenech srát na hlavu. Když jim to budeme tolerovat, dáme jim pocit, že je to v pořádku...

[4]: Jasně, že nenechali :) Praktický problém není, ale zkomplikovalo by to velkou spoustu věcí. A samozřejmě máš pravdu; taky jsem spíš cholerik, a když mě někdo nasere, tak vidí. Jenomže jsem se dostala do fáze zoufalé apatie, ze které se vymaním, až bude technicky možné odejít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama