V pecích pekelných budiž sežehnuti

26. února 2012 v 20:00 | Sandie |  ♣ Co život přinesl
Poněkud se zpožděním přináším článek o tom, co se vám mimo jiné může stát při honbě za slušnou, poctivou prací na částečný úvazek. Držte si klobouky a třeba klidně rovnou i skalp, protože to bude jízda rychlá a strmá, přímo k pecím pekelným!

Jsem studentkou vysoké školy a jelikož se mi značně příčí každý měsíc chodit škemrat o kapesné a následně z něj až do dalšího "výplatního termínu" živořit, rozhodla jsem se změnit svůj studentský život k lepšímu a najít si práci na částečný úvazek.

Bydlím v hlavním městě České republiky, tudíž jsem neviděla v sehnání nějaké nekvalifikované práce na pár měsíců (protože jsem prostě v tomhle realista) problém. I našla jsem si na jobs.cz zajímavý inzerát -
PRACOVNÍK FRANCOUZSKÉHO PEKAŘSTVÍ PAUL - PRODEJ - HDS Retail Czech Republic, a.s.

Let the horror begin...



"Hurá!" řekla jsem si, spatřiv takovýto inzerát. Mám moc ráda Francii, v pekařství Paul's jsme si s přítelem často koupili něco na zub, a práce za pokladnou mě určitě bude bavit. S komunikací s lidmi nemám žádný problém, ovládám několik světových jazyků a mě tam snad ještě bude škoda :)) I odepsala jsem na inzerát, obdržela pozvání k pohovoru a vypravila se na místo.

Pán, s nímž jsme já a několik dalších slečen měly pracovně pohovořit, vypadal vcelku přívětivě. Přišla jsem na řadu první a až mě překvapilo, jak to všechno šlo jednoduše - zapsat jméno, příjmení, studentka či pracující, jaké ovládám jazyky, mé zkušenosti, platební ohodnocení, nashledanou, zavoláme vám. Odešla jsem v dosti povznesené náladě, protože jsem plně vyhovovala. Byla jsem přesto prodchnutá štěstím, když mi ještě ten samý večer volala paní manažerka, abych se následující týden dostavila "na zkoušku" a jaksi si vyzkoušela, jestli se mi práce bude zamlouvat.

Nebudu vás obtěžovat zbytečnými detaily a přejdu rovnou k mému prvnímu a zároveň poslednímu dnu práce v pekařství Paul's:
Byla jsem samozřejmě trochu nervózní - kdo by první den nebyl? Přesto jsem bez viditelného rozechvění dorazila k zadním dvířkům pekařství v OC Flora a ohlásila svůj příchod. Hned se mě ujal jakýsi pan manažér. Byl od pohledu nesympatický, ale už před dlouhou dobou jsem se naučila potlačovat v pracovním týmu jakékoli antipatie, proto jsem se usmála a představila se.

"Váš první úkol bude převléknout se do pracovního," prohlásil jakože žoviálně, ukázal mi dveře od šatny a smotek špinavých hadrů, složených na stoličce. Divně to tam zapáchalo, ale rozhodla jsem se tím případně zabývat později. Zavřela jsem se v šatně a začala na sebe házet oblečení, které kdysi určitě mělo čistě bílou barvu. Svrchní hábit byl obrovitý a nezmírnila to ani veliká cedulka s nápisem XS. Navíc mi končil pod zadkem. Zástěra alespoň trochu vrátila mé postavě tvar, ale čepička s průstřihem na culík to opět celé zazdila. Hrůza, řekla jsem si, ale práce je práce, tak odhoď svou náklonnost k módě alespoň na pár hodin. A tak jsme ho s těžkým srdcem odhodila.

Hned po výlezu nastal první problém. Panu manažerovi se nelíbily mé modré kalhoty pod megakošilí.

"Ty kalhoty musí dolů," řekl nehledě na to, jak to znělo. "Holky to tu zvládají bez nich."
Jeho druhá věta byla odměněna mým klasickým výrazem typu "krve by se nedořezal", který si spousta lidí vyloží útočně. Pan manažér nebyl nejspíš vyjímkou, nicméně se mi pokusil vnutit, že v pekařství holky vážně chodí bez kalhot, a to i přestože jsem na prodavačkách v Paul's kalhoty vždycky viděla!

Víte... nejsem nejprudérnější člověk na světě, já dovedu spoustu věcí pochopit. Dokážu myslí postihnout bokovky, odhalená břicha, mikrosukně... Ale NIKDY v práci, pokud slečna není pracovnicí na E55 nebo v Hooters. Ne, vážně se mi ani trochu nezamlouvá představa, že budu chodit pod megakošilí jenom ve spodním prádle a modlit se, aby nevykouklo (a pan manažér se bude modlit, aby se stal opak)! Kurňafix!

"T-to to vážně nejde jinak?"
"Ne, já už jsem včera kalhoty ve vaší velikosti hledal a nikde žádný nebyly!"
*mlčení*
"Tak já to ještě zkusím," frknul pan manažér, sáhl do šuplíku a vytáhl *zázrak* kalhoty v mé velikosti.

Po převlečení následovalo krátké předtavení kuchyně, kde se ten divný smrad (stejný jako v šatně) držel skoro stejně tolik, co ve skladech. Bohužel mi zapomněl pan Perverzo Praso říct, ať si umyju ruce. To je docela blbé, když potom budu sahat na potraviny, což? Jak by se vám líbilo vědět, že prodavačka, která vám dává do sáčku koláč, má ruce špinavé od toho, jak jela metrem, sundavala si boty a vázala si kolem umolousané košile fleky pokrytou zástěru? Mně by se z toho teda dost solidně zvedal kufr!
Někdo by mohl namítnout, že si jsou prodavačky povinny nasadit rukavice a používat kleštičky, ale jelikož ještě musí manipulovat s kasou a rovnat pečivo různých druhů, krabičky a tomu podobné, často si prostě nechráněnou rukou pomoct musí.

Abych vás trochu uklidnila - ruce jsem si umyla provizorně v umyvadýlku přímo u kas, kde se chystají nápoje.

"Tak, tady vám Klárka ukáže, co a jak," řekl pan manažér, s gustem chytil jednu z podavaček kolem pasu a posunul ji na stranu, přestože by stačilo ji upozornit, "a dáme to poprvé na dvě hodiny. A na kasu dneska ne."
"Aha, ale paní, která se mnou dnešek domlouvala, mi řekla, že tu mám být čtyři hodiny," opáčila jsem. Tohle se mi nelíbilo.
"Ne, dneska to uděláme takhle." A už jsem se nepřela. Slečna za kasou mi naštěstí všechno svedla svižně předvést a protože se učím dost rychle, již po několika minutách jsem kmitala jak čamrda. Robila jsem kávy, čaje, tady, s sebou, rovnala do pytlíčků a krabiček správných rozměrů koláčky a jiné hovadinky, ohřívala briošky a servírovala všechno, co servírovat jde. Uff...

Po hodině a půl mě odvolal pan manažér, že dneska to stačí. Tak jo, říkám si, proč by ne. Práce mě bavila a slečny za kasou si chválily, že umím přiložit k dílu a že nevidí důvod, proč by mě neměl vzít. Tak jsem se, povznesena poctivou prací, vydala převléknout a předstoupila před pana manažéra.

"Jak se vám tu u nás líbilo?" otázal se.
"Moc se mi tu líbilo," odpověděla jsem vychovaně celou větou. Ten smrad a mytí rukou se zvládnou.
"Dovedla byste si představit práci u nás?" pokračoval výslech.
"Samozřejmě, že ano. Proto jsem ostatně odpověděla na inzerát." Nenávidím blbé dotazy. Občas je sama kladu, ale to se nepočítá.
"Takže my vás nebereme. Je mi líto. Nashledanou."

Asi si umíte představit, jak jsem se cítila. Ne? Jako by mě polili kýblem studené vody!
"Aha, a p-proč?"
"Potřebujeme tady někoho energetičtějšího."
Ze smradu se mi najednou udělalo šoufl a vypotácela jsem se ven přemýšlejíc, jestli se mi teda chce brečet nebo ne, a co to kurva doprdele znamená "energetičtějšího"?! Jeden by řekl, že energetický je třeba nápoj, ale člověk je energický! Už jsme bohužel neměla sílu vychutnat si toho rychlokynutého manažírka na téhle řečnické fantasmagorii, a nasedla na tramvaj.

A zde vstoupil na scénu můj nejdražší, jemuž za okamžitou protiakci budiž vzdán znovu veliký dík - samozřejmě jsem se mu ještě v tramvaji se vším svěřila a jeho dotaz, následující po dotazu na to, jak se cítím, směřoval k financím. Jak mi tu hodinu a půl proplatí, prasák?

Sešli jsme se na půl cesty od pekařství a společně vyrazili zpět. Postupně odpadal stres, který mě nejprve tak trochu paralyzoval, a uvědomila jsem si, že porušování hygienických zásad a pracovního práva je něco, z čeho může mít každá firma solidní průšvih. Na eskalátorech přítel duchapřítomně zapnul nahrávání na mobilu a proto máme věcný důkaz pro doložení situace, která následovala...

Přišli jsme si s panem manažérem promluvit o penězích.
"Ale zkoušky se tu neproplácí," kdákal sebevědomě.
"To neznamená, že je to legální. Znáte vůbec legislativu?"
V podobném duchu se neslo několik dalších minut, než pan manažér uznal, že je v koncích a zavolal nadřízenému. Pojal svůj kratičký monolog tak, že nepřijal slečnu, která je jaksi nehodná práce v jejich exkluzívním pekařství (v kolektivu založeném na sexistickém plácání po zadku), teď má bebíčko a její vzteklý přítel jí přišel vyřvat peníze.

Rozhovor s nadřízeným kupodivu skončil vytištěním smlouvy, přičemž manažér asi desetkrát poznamenal, že je to vyjímečné a normálně se to nedělá. A teď mi řekněte, PROČ TO TEDA UDĚLAL PRO MĚ, když se to normálně nedělá? Tohle nedává smysl. Smysl dává, že jejich jednání je jasně protiprávní a když narazili na obranyschopného člověka, bylo nutné vyhovět mu, než je s pomocí pracovní inspekce roznese na kopytech.

"Přiložte kopie op, zdravotního průkazu, průkaz pracovníka s potravinami."
"Ani jste neřekl, ať si umyju ruce. Jak můžete vědět, že mám potravinářský průkaz? Co když mám žloutenku?"
A najednou mlčel pan manažér. Konečně. Průkaz pracovníka s potravinami po mně totiž nikdo nechtěl, než došlo na lámání chleba.

Když jsem se minulý týden stavila podepsat smlouvu, cukrovali se mnou a smáli se jak měsíčci na hnoji; už jsem čekala, kdy mi nabídnout něco k pití. Jakmile jsem si začala číst smlouvu, paní manažérka se ke mně naklonila jako sup v obavách. Smard byl tentam. Divné?

Podepsala jsem, že pomlčím o všem, co jsem se v souvislosti s prací dozvěděla - jedná se o vynášení receptů a technologických postupů. Jednání, které je v rozporu s právem, považuji za věc, která musí vejít v širší povědomí, aby se holky jako já, které ještě studují a ví málo o tom, co si k nim zaměstnavatel může nebo smí dovolit, nedaly odbýt. Aby si vyřvaly svoje peníze, když jim je neprávem odepřou; aby každé poplácání po zadku odměnily dobře mířenou ranou (a nejlépe okamžitou výpovědí) a stavěly hrdost na první místo.

Je těžké najít si práci a peníze jsou potřeba, ale žádný chuj nemá právo mít sebevědomí parního válce. Seberte veškerou hrdost, kterou máte, a nenechte si nic líbit.
 


Komentáře

1 Johanka Johanka | 26. února 2012 v 21:23 | Reagovat

Jen do nich, tohle je svinstvo. a je toho pořád víc.

2 Alice-chan Alice-chan | Web | 26. února 2012 v 21:49 | Reagovat

No jo, každá firma umí vyjmenovat člověku 50 důvodů proč ho nemůžou vzít i když se jim jen z nějakého nemožného důvodu nelíbil.
Zní to hororově a docela se bojím že něco podobného potká i mě. Lidi jsou totiž čímdál víc vychcaní a ti co nejsou na to doplácejí :(

3 Quiquilla Quiquilla | 26. února 2012 v 23:42 | Reagovat

Díky za článek. Taky jsem jim odepisovala, ale neozvali se a teď vidím, že je to vlastně dobře.
Já dělala loni v "pekárně" Mr. Bäcker. Taky žádný štráchy s hygienou, nikoho nes*alo, že si někdo nemeje ruce, čepice nám vedoucí rovnou řekla, ať si nebereme (jenom když se objeví ředitel, aby to vypadalo) a třeba koblihy jsme měli stoletý z mrazáku, čerstvý neexistovaly, kolikrát byly tvrdý jak beton. Ale tak prachy jsou potřeba a jiná brigáda nebyla, tak jsem neměla na výběr. Ovšem už po prvním měsíci jsem toho měla plný zuby, když jsem zjistila, že madam vedoucí mi připsala spoustu směn navíc (a já si to blbec nekontrolovala), takže jsem na konci měsíce měla naddělanejch asi 25 hodin s tím, že mi řekli, že mi to neproplatí, protože je to můj problém. Tak to si teda vyslechli, vůbec jsem se s nima nepárala. V březnu jsem to dostala proplacený. Kdybych se neozvala, tak jim tam akorát dělám vola zadarmo. A to tam ještě nebylo nejhorší.
Takže lidi, Mr. Bäcker v Kauflandu Stodůlky taky ne, pokud hledáte brigádu.

4 Flea Flea | 27. února 2012 v 22:50 | Reagovat

Začínám chápat, proč známá tvrdí, že v potravinářském průmyslu by nikdy dělat nechtěla. Všichni zkouší lidi okrást a na někom se jim to vždycky podaří.

5 seffie seffie | 28. února 2012 v 17:04 | Reagovat

Já se tedka zeptám uplně blbě... Oni jsou skutečně povinni proplácet zkušební dny?

6 Sandie Sandie | Web | 28. února 2012 v 17:31 | Reagovat

[5]:
Obecná ustanovení o mzdě, paragraf 109 a 113 + paragraf 33 Zákoníku práce. Žádný zákon přesně neupravuje proplácení zkušebních dnů, protože vykonávat práci bez podepsané smlouvy je ilegální. Jakmile vznikne pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen odpracované hodiny proplatit. Takže žádné "u nás se to dělá takhle a trhni si" :)

[4]: Většinou jsou to doslova chuťky :D

[3]: Proboha... no, to teda nestačím čumět O__o Díky za varování!
P.S.: Na CC odepíšu dneska večer!

[2]: Proto je potřeba obrnit se, načíst si svá práva a povinnosti (protože to je  naše jediná ochrana před vyčůránky)... Je to boj.

[1]: Bohužel... Musíme se v tom naučit plavat :)

7 seffie seffie | 29. února 2012 v 13:19 | Reagovat

[6]: aha... tak to mě mrzí, že sem tohle nevěděla dřív :( ale díky, aspon jsem moudřejší :).

8 Ise Ise | E-mail | 1. března 2012 v 20:13 | Reagovat

Uf, už dlouho jsem nepřečetla tak dlouhý článek. Tohle je fakt svinstvo.
Přeji mnoho úspěchů při hledání jiné (lepší) práce!

9 Sandie Sandie | Web | 1. března 2012 v 22:33 | Reagovat

[7]: Kdyby to na tebe příště zkoušeli, dej jim sodu! :)

[8]: Děkuju, snad se zadaří :)

10 Víta Víta | E-mail | Web | 12. března 2012 v 23:58 | Reagovat

No to je teda horor O_____o... z principu tam už v životě nevlezu, vždycky bych si vzpomněla na tohle >.> To je teda fakt hnus, co si lidi (resp. chlapi) dovolej...

11 Sandie Sandie | Web | 14. března 2012 v 16:56 | Reagovat

[10]: Je to odporný :/ Nejde si na to nevzpomenout, když ucítím ten známý závan...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama