Už migrují

24. ledna 2012 v 18:37 | Sandie |  ♣ Co život přinesl
Dnešní den byl neplánovaně zábavný...

Koho zajímá, nechť kliká na perex :)
Obsahuje divoké důchodce, vyučující s bláznivým smyslem pro humor a síťované punčocháče.



Už týden pracuju s tím, že první zkouška dnešního dne začne v deset hodin ráno. Dorazit v deset není takový problém ani pro lenochy jako já - s klidem jsem se v osm ráno probudila, připravena stihnout koupelnové procedury, snídani i výběr oblečení do hodiny a vyrazit v devět, což je tak akorát, abych přišla pět minut předem. V případě komplikací se náskok vždycky hodí!

Komplikace bohužel začaly už ve chvíli, kdy jsem rozespale zamžourala, s rolákem nataženým na nohy místo kalhot a tílkem oblečeným naruby, do počítače na intranet naší školy. Zpráva, kterou vyučující studentům v noci poslala, zněla: ZKOUŠKA 24.1. ZAČÍNÁ V 9.30, TEDY PŮL HODINY DŘÍVE.

Hukot, hukot, hukot v hlavě. Dělá se mi špatně. Normálně se obleču, nenávistně si změřím hodiny v rožku monitoru. Chvíli freneticky pobíhám po pokoji, naháním po matraci kalkulačku, se kterou jsem spala místo plyšáka, potom na webu DPP zjistím spoje a ke vší hrůze si uvědomím, že pokud nestihnu autobus, jedoucí za pět minut, regulérně tu zpropadenou zkoušku prošvihnu!

Nu, tak jsem se rychle umyla, obula (všimli jste si toho precizního pořadí typicky ranních úkonů?), na chodbě oblékala kabát a cestou na zástávku oplakala snídani. Zkouška je přednější než kus žvance, ne?!

Na zkoušku jsem se kupodivu dostavila včas, ale byla jsem jedna z mála, kdo si noční zprávičku přečetl. Většina stejně postižených chudáků docházela o půl hodiny později (i více :D), ale co vlastně ta osoba čekala?

Když jsem měla konečně po zkoušce, mé srdéčko zaplesalo: můžu jít na druhou zkoušku! Rozhodla jsem si koupit pitíčko a ospale ho ucucávala před učebnou, kde postávali spolužáci a vyděšeně komentovali dění uvnitř skrz částečně prosklené dveře.
Výsledky byly zatím dost deprimující, jelikož nikdo, kdo vycházel z učebny po mém příchodu, neudělal. Spolužák z angličtiny a němčiny měl o dva body z průběžného hodnocení víc než já, a přitom neudělal. To už jsem začala mít ony pověstné bobky, ale přesto jsem nebojácně vešla a usedla ke stolečku...

... a když jsme se o deset minut později zvedala, měla jsem zápis v indexu :D Udělala! Když jsem odpovídala na otázku "Jo nebo ne?" třesoucímu se hloučků mládenců na chodbě, měla jsem ze sebe vážně skvělý pocit!
Tím moje školní povinnosti pro dnešek skončily a mohla jsem se vrhnout do dalších dobrodružství...

***

Taky jste dnes potkali v MHD tolik důchodců? Mám pocit, že dnes prožívali ne nepodobně tažným ptákům i staroušci nějakou migraci; všude to byla samá francouzská hůl, rádiovka a šusťákový kabát. Většina dnes byla milá (čímž odpadají naštvané řeči) a vzhledem k dešti i poměrně bez zápachu. Po cestě ze školy jsem se i ve stavu, kdy se mi před očima z hladu a nevyspání míhala taková zajímavá barevná kolečka, dokázala zvednou a uvolnit staré paní sedadlo. Problém vznikl ve chvíli, kdy jsem byla donucena udělat takové prostocviky v tom samém vozu ještě dvakrát a když jsem vzdala pokusy zaujmout polohu vsedě, začaly mnou průvody proudících stařečků smýkat ve vagonu sem tam, až jsem se kolem tyče u dveří točila jako čamrda. Hodina tělocviku hadr!

Ještě mnohem humornější byla návštěva miniobchoďáčku naproti zastávce Sídliště Červený Vrch, kam jsme se schovala před deštěm. Bylo hnusně, na hlavu mi padaly mokré slepence sněhu a vody po hektolitrech, což mé jarní kozačky (dosud impregnací nepolíbené a nepostříkané) skutečně ocenily...
S instinktem čajofila jsem neomylně našla pochybně vzhlížející obchůdek s pečivem, kde zalévali i sáčky s čajem nebo instantní kávou a koupila si cosi, co chutnalo spíš po plastikovém kelímku než po čaji, který jsem zaplatila :D

Když jsem jednou míchla plastovou lžičkou v naivní touze rozmíchat si podivně se tvářící cukr odebraný z provizorní cukřenky, došlo mi, kde soudruzi z NDR museli udělat chybu.
Ano, ta lžička se zkroutila. AAAARGHH!! To se mi ještě nikdy nestalo, přísahám!

Frustrovaná tímto zjištěním (pro ilustraci si představte Sandie s hlavou skloněnou k pravému rameni a pravým okem sužovaným nervovým tikem), poodešla jsem od inkriminovaného krámku a uviděla obchůdek s punčochovým zbožím. Yay!
Byla mi zima a naděje, že seženu síťovky s veeelikými očky byla mizivá, proto jsem neváhala a zaplula na metr krát metr prostoru před kasou. Doslova a do písmene metr krát metr :)

Nestačila jsem se skoro ani zeptat na zboží, když vtom se do krámku vřítila nějaká babička s očima na vrch hlavy se slovy, že si v krámě nechala peněženku. Paní za pokladnou jí onu peněženku s úsměvem podala a babičce zažhnuly oči.
Začala děkovat tak mocně, až se všichni kolem vylekali a já si opařila jazyk hnusným čajem. Potom vytáhla z pěněženky pár bankovek a vnutila je paní za pokladnou, která o ně neměla zájem, téměř násilím. Víte, když někdo opravdu nechce peníze, tak mu je nedávejte. Nebo mu je alespoň necpěte do krku.

Mimo předchozí zmiňované praktiky babča mávala svou holí tak, až jsem málem vylila čaj na sebe a půlku punčochového zboží, které tam paní majitelka měla... Zhruba takhle nějak si představuju příjemně strávené odpoledne (ale bez babči-divočandy, hnusočaje a odporného počasí).

Za víc než pozitivní zjištění považuji fakt, že paní majitelka síťovky měla :D Měla i spoustu moc pěkných podkolenek a punčoch, dokonce jedny opravdu pěkné steampunkové nadkolenky, takže pokud něco podobného hledáte, určitě si zajeďte na Dejvickou, odtamtud tramvají na Sídliště Červený Vrch a hned naproti zajděte do obchoďáčku s nápisem BILLA. Když půjdete vnitřkem stále rovně, nemůžete minout. Je hned před eskalátory :)

A to bylo pro dnešní den všechno...
Zítra nic neslibuju, ale pozítří už KONEČNĚ přijde článek o péči o vlasy (kdo by řekl, že je takový problém vyfotit pár fotek?) a další budou následovat :) Během uplynulých několika týnů se mi zas nashromáždila spousta pěkných věcí ze slev, proto přijde i picture heavy post s úlovky.

Přeji hezký zbytek večera a ... bacha na důchodce!
 


Komentáře

1 Víta Víta | E-mail | Web | 24. ledna 2012 v 22:48 | Reagovat

Tím článkem jsi mi dokonale spravila náladu, byl takový milý, úsměvný a povzbuzující, protože spolutrpících ve zkouškovém nikdy není dost...

A díky za tip na obchod s punčochami, až se za milion let dohrabu zas do laborky, tak si kousek zajedu a mrknu se tam.

Na článek o vlasech se těším, i když moje součansá délka je asi celkem životaschopná tak jako tak...

2 Amy Elwood Amy Elwood | Web | 25. ledna 2012 v 6:44 | Reagovat

Ano, ano, pozitivně laděných článků není ve zkouškovém nikdy dost :) "Většina dnes byla milá a vzhledem k dešti i poměrně bez zápachu." XD Gratuluji ke splnění zkoušky, musíte je mít dost zákeřné, vzhledem k tomu, že spíš s kalkulačkou... To jsem nemusela zažít naštěstí od gymplu a vím, že dnes by mě to zřejmě zabilo.
A těším se na picture heavy post, aspoň budu závidět, když jsem se sama na lov slev letos ještě nevydala *fňuk* :)

3 Sandie Sandie | Web | 25. ledna 2012 v 12:11 | Reagovat

[1]: Určitě stojí za nakouknutí :) Zaujaly mě asi čtvery, navíc paní byla ochotná slevit, mu ha ha :D
Článek je dělaný hlavně pro slečny, které bojují s řídkými, suchými a lámavými vlasy, které ne a ne vyrůst, ale doufám, že bude nějak přínosný i těm, které mají pěkné a zdravé vlasy :)

[2]: Děkuji! :D Zas takový teror to nebyl, ale znáš to... člověk má pohodu a najednou se všechno navalí X__x
Zas buď ráda, žes neutratila :)) Já mám stanici od školy nákupní centrum a už jsem zase bez peněz T__T Prokletí shopaholica! :D

Oběma děkuji za milé komentáře! Jsem moc ráda, že jsem vám trošku spravila náladu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama