Vláček vykolejáček

23. června 2011 v 16:00 | Sandie |  ♣ Co život přinesl
Tak je to tady - příběh očitého svědka tragické nehody, při níž se srazil vlak na trase Praha-Smíchov - HBF s autobusem MHD, jemuž na železničním přejezdu selhal motor ANEB příběh o tom, kterak Sandie se svým nejdražším kvíkali nudou z okna do kamery a stejně je do tý televize nedali, grázlové!

REPOrtáž pod perexem!


Velmi nerada se opakuji, ale čistě pro formu to shrnu znovu: Nedávno jsme se s mým milovaným rozhodli vyrazit do Německa a nakonec jsme se shodli, že se cílem naší výpravy stane Regensburg. I vstali jsme brzičko na Smícháč, zakoupili jízdenku za 650,- Kč a něco po deváté nasedli do vlaku.

Již uvnitř kupé nás čekalo nepříjemné překvapení - dvě protivné babky, jedna sebevědomější než druhá. Představte si, že vejdete do kupé, kde jsou dvě místa volná, jen na nich vedle babek leží jejich tašky. Když se zeptáte, zda je zde volno a smíte si sednout, je vám oznámeno, že se tam můžete posadit pouze za podmínky, že dáte tašku nahoru! Hu! Jsou čím dál drzejší -__-"
Naštěstí bylo spravedlnosti učiněno zadost.

Vlak jel krokem již od začátku, ale když po chvíli zastavil z důvodu úprav na trati, želeli jsme zbytečně ztracených patnácti minut. To jsme ale ještě netušili, že se pěkně projedeme!
Kousek od Plzně, u vesnice Chrást, jsme ucítili drncnutí. Malé, nevýrazné... a vlak se zastavil. Dlouhých deset minut, možná víc, nikdo nevěděl, co se děje. Potom se vyrojily informace o naboření autobusu, ale tomu se mi nechtělo věřit.

Bohové! Ta nehoda vypadala hrozně. Vyražené sklo na přejezdu, zmáčklý autobus, vrtulník a sanitka, dokonce hasiči, kteří prostě měli svátek a jako správní chlapíci se rozhodli pořádně si ho užít! Pobíhali po vlaku, pokřikovali a vrcholným číslem jejich umění bylo naprosto nesmyslné přišpendlení ochranné pásky mezi dva stromy, rostoucí před domem u železnice =__= Abych se ale vrátila k nehodě a opravila fakta: vlak odmrštil autobus tak 10 metrů, nikoli 250, jak tvrdí bulvár... Naštěstí nebyl nikdo vážně zraněn.

Horor měl ale teprve začít!

Louhovali nás ve vlaku víc než dvě hodiny. Nemohli jsme ani pořádně na toaletu, jelikož mísa byla plně obsazena výměšky nervózních lidí před námi a neodtékala. Lidé byli čím dál víc napruzelejší a nijak to nezlepšovala demence některých z nich. Z okna jsme mohli pozorovat, jak se sjíždějí novinářští panáčci a nacvičují si dramatické obličeje plné soucitu a bolesti. Vyvíjeli jsme teorii, že ten chromý autobus odtáhnou až poté, co si ho nafotí a natočí všechny televize. Snažili jsme se rozptýlit moderátorovu pozornost debilními ksichty a kvíkáním do slibně nastavené kamery.

Když pro nás po té úmorné čekací lhůtě přijel kolem projíždějící vlak, aby nás hodil do Plzně, byli jsme unavení a znechucení. Na výlet, kde jsme měli v plánu strávit 5 hodin, abychom stihli poslední vlak domů, jsme mohli zapomenout.

V Plzni jsme se rozhodli nechat si vrátit plnou částku za jízdenku, kterou se nám dík nehodě nepoštěstilo využít, a potom sednout na vlak do Prahy. Na informacích nás odkázali na kasu, na kase na informace a po nepříjemném dohadování s paní na kase jsme odešli na vlak s tím, že se baba neumí chovat, ČD porušují zákon a mnoha sprostými slovy, které schytá někdo na kase v Praze, kde už se odbýt nenecháme. Vztek stále nabýval na síle.

Stále ale nebylo nejhůř. Nasedli jsme do vlaku na Prahu a čekali. Dlouho jsme čekali. Tak dlouho, až nás z vlaku vyhodili s tím, ať jdeme na autobus do Rokycan, odkud už to na Prahu VÁŽNĚ pojede. Vztekle jsme se sebrali a šli a klusali a běželi, abychom se do busu vešli a dostali se krucinál domů!
I když jsme už seděli v autobuse, neměli jsme vyhráno; řidič totiž narozdíl od nás byl psychicky zcela vyrovnán, neboť si dopřával drahnou dobu cigárko před vozem a neměl se k odjezdu.

Cesta byla naštěstí dost krátká a mohli jsme brzy nasednout na vlak do Prahy. Po dlouhém předlouhém čekání konečně vyrazil, a když jsme po té proklatě dlouhé době míjeli místo nehody, neušlo nám, hledíc z okénka, ŽE TAM TEN AUTOBUS POŘÁD LEŽÍ a jeřábník se fláká opodál :/ Samozřejmě, nemohl za to jeřábník. Štve mě to, že mu nikdo nedal POKYN! Uáááárrrgh!!

Do hlavního města jsme dorazli jako pouhé zombie pražáků a v tomto stavu jsme vyrazili sežrat pár mozků na kasu. Přijít o necelou tisícovku totiž není něco, s čím bych se dokázala vyrovnat bez obtíží, ať už jde o finance nebo o princip! Paní na kase nejprve tvrdila, že nemáme nárok, dále že nemůže, potom přišla na řadu standartní výmluva, že na pracovišti nemají žádného nadřízeného, kterého by zavolali a... najednou nám vrátili peníze O__O

Abych to celé shrnula: Vyrazili jsme v devět hodin ráno a něco po šesté večer vymlátili z ČD peníze za to, že jsme strávili DEVĚT HODIN na trase Praha - Plzeň. Pět hodin nebyl nikdo schopný odklidit blbý autobus z kolejí, přičemž jeřáb stál na místě nehody a sanitka i policie už dávno odjely, kolem jen pokuřovali hasiči a místní burani :/ Jeden z hasičů si tam od místního chlapce půjčil kolo a vesele se na něm projížděl. Jako v blbém starém filmu.

A já se ptám: Kde to sakra jsme?!
 


Komentáře

1 Kůzle Kůzle | Web | 23. června 2011 v 17:30 | Reagovat

Typická denodenní dementní demence. Úplně si to dokážu živě představit, to si člověk připadá fakt jak už v blázinci.
S těmi médii jsi to vystihla přesně..dovolím si říci, že už každá zpráva, kterou zveřejní je neuvěřitelně nafouklá nebo zkreslená.

My jsme sice nehodu nezažili, ale s přítelem jsem byli svědky toho, jak ve vlaku začal jeden ožrala mlátit svoji ,,přítelkyni". Dával ji pěsti do obličeje, vyrval ji kabelku z rukou a odešel do jiného vagónu. JEN MY jediní jsem zasáhli a zavolali policii. Té trvalo půl hodiny než nasedla do vlaku a toho chlapa sebrala. Během tý půl hodiny na nás s přítelem lidé nadávali, že zdržujeme vlak a že jsme to neměli řešit.
Policie nám napřídila ať jdeme sepsat hlášení, takže jsem museli vystoupit v Teplicích (a to jsme původně jeli do Ústí) a tam nás zdrželi ještě hodinu.
Vrcholem všeho bylo, když nám průvodkyně ve vlaku (když jsme se vydali do Ústí) řekla, že jsme přerušili jízdu a musíme si koupit další jízdenku..to člověk fakt neví jestli má brečet nebo se smát.

Nejhorší je, že lidi se prostě chovají jako hovada,totální hovada.
Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby se stalo něco hodně vážného..

2 Sandie Sandie | Web | 23. června 2011 v 19:06 | Reagovat

[1]: Proboha, to je strašný, s tím ožralou :O To už se lidi fakt úplně zbláznili? Asi by jim nevadilo ani kdyby ten typan někoho ve vlaku přede všemi znásilnil nebo brutálně zavraždil! Přijde mi skutečně neuvěřitelné, jak jsou lidé všímaví a angažovaní, když jde po ulici někdo nápadně oblečený, zatímco když situace vyloženě vyžaduje zásah, tak sedí a mlčí a dělají neviditelné...

Zachovali jste se skvěle, taky bychom to tak udělali. A k jízdence - nám nejdřív taky tvrdili, že si máme koupit novou =__=" Pro dobrotu na žebrotu.

No, když kdesi těžce havaroval vlak, tak se záchranáři nemohli přes bandu čumilů a natáčeníchtivých debilů ani dostat ke zraněným, takže asi tak... Úplně mě z toho chytá amok ://

3 Raven Raven | 23. června 2011 v 19:16 | Reagovat

Bože, to je děsný.  A nejhorší na to je, že máš prostě ve všem pravdu.
Achjo, já vážně nevím co k tomu říct. Bezhýhradně s tebou souhlasím. A je mi líto, že se ten váš výlte tak pokazil...

4 Tereza Sariel Tereza Sariel | 23. června 2011 v 20:05 | Reagovat

Odpovím ti - jsme v Čechách. :D A tady se nemůžeš divit naprosto ničemu...

5 Alice-chan Alice-chan | Web | 23. června 2011 v 22:11 | Reagovat

Pane bože, já už bych ty lidi někdy fakt lištila. A když si vemu že tohle jsou ti lidi, kterých se tak bojím, přijde mi to až blbé.

6 Sandie Sandie | Web | 24. června 2011 v 22:12 | Reagovat

Krátce řečeno, člověka z toho chytá depka krátce poté, co se přestane chechtat zoufalstvím... ^^;

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama