Říjen 2010

Nějakosi nestíhám

31. října 2010 v 17:41 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
... a ono se ani není čemu divit, když se člověk přihlásí na jednu z nejtěžších vysokých škol a chce přitom zvládat své koníčky, vidět se s přáteli a věnovat se rodině :) Musím se přiznat, že jsem předčila dokonce i svá očekávání a dokázala zvládnout i ztrátu OpenCard, pochopit statistiku na celkem přijatelný počet procent a rozluštit princip, na kterém fuguje vyplňování protokolů z praktik, šít a tvořit a sledovat spoustu pořadů :D

Takže takové předběžné shrnutí článků, které se brzy objeví na mém útulném hřbitůvku: Post s halucinogenním tričkem vlastní výroby (oh yeah, akrylový barvičky), dva články o mých oblíbených pohádkách (ten formaldehyd mi asi způsobuje nevratné změny na mozku a srovnává mé gyri se zemí), potom nějaký menší pozdně podzimní photoshoot (minimálně jestli tam někde opravdu je velká hromada suchého listí) a možná i post se cybergoth sukýnkou...

Na Petite Praline dodám brzy post se spodničkou pro Cammy (už je hotová, ale je děsná tma T_T) a o něco později i se sukýnkou, které tedy ke štěstí chybí těžce sehnatelné krajky :/

P.S.: Jestli se tu objeví někdo ze zúčastněných - nevíte, jestli se někdy někde vynoří ty fotky z oslavy Myry (a mé maličkosti)? O:))

Tak já se zas jdu učit. I ♥ lebka

Velkolepé narozeniny

24. října 2010 v 14:55 | Sandie |  ♠ Radosti mého života
Tak je to za námi. Včera jsme já a blog oslavili společné narozeniny. S politováním musím podotknout, že jsem slavila spíš já, než on :))
++

Byl to úžasný den, čekala jsem na něj dlouho a přece utekl tak rychle... Tak alespoň několik památečních fotek pro ilustraci :)

P.S.: Najdete je pod perexem ;)


Co nového v útulné kryptičce?

17. října 2010 v 19:15 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
autumn

Poslední dobou mám celkem dost napilno (upřímně, momentálně bych měla sedět nad návodem k práci s ultrazvukem a ne sem něco psát) a nejsem si jistá, jestli se to v době dohledné zlepší. Ale co, tenhle život mě baví :) Nuda v něm nemá místo a každou těžce vykoupenou či vydobytou chvilku volna si do poslední kapky užívám.

A co nového? Prvním interesantním bodem je, že jsem dnes měla imatrikulaci, při které jsem se stala právoplatným členem akademické obce (*potlesk*). Při ceremoniálu jsem neuklouzla, neklopýtla ani se nikomu nezačala smát, nespletla si to, co mám říkat a že se mám uklonit a ne pozdravit :)) Stinnou stránkou bylo vstávání ve čtyři ráno, ze kterého se já, maměnka a můj milovaný muž vzpamatováváme ještě teď =__=.

Brzo budeme mít narozeniny! Já a můj blog, protože jestli někdo z vás pamatuje, kdy vznikl, neujde mu ono památné datum ;) Oslava to bude velkolepá. Pro blog to znamená minimálně dva reporty a jeden prezentový post *nemůže se dočkat*.

Koncem týdne se chystám pro dárky, jejichž výběr byl moudře ponechán na mně; do Japa Shopu s Gábinkou a do Nosferatu s mým nejdražším :)

Zítra mám zase praktika, neumím latinu a nejsem si za bohy schopná zapamatovat ty debilní a složitě odvoditelné názvy nervových větví... Raději to jdu napravit. Všem, kterým něco dlužím a kterým jsem něco naslibovala, se strašlivě omlouvám za zdržení :( Vracím se každý den kolem osmé a učím se do alelujá. Brzo zjednám všemu nápravu k oboustranné spokojenosti! :) Slibuji!

P.S.: Doufám, že dnešní podívaná na Brumbála, Červenáčka a čaroděje ze čtvrtého dílu Harryho Pottera trvale nepoškodí mou křehkou dětskou psychiku.

Podzim chutná po koření

10. října 2010 v 19:06 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
po
Už to tak je. Každý rok, tenhle nevyjímaje.

Melancholické žvásty pod perexem.

Šimon

10. října 2010 v 10:00 | Sandie |  Přátelé

ŠIMON

ten zmalovanej

Šimonek, Šimloň, Blizna... Pod mnoha jmény se skrývá jeden a tentýž jedinec, šílený, (vy)chytr(al)ý a hlavně vždy připravený pomoci přátelům - ať už jsou smutní, hyperaktivní anebo když je bez koruny a dokladů v kapse chytí revizor. Nikdy nezklamal; Kdykoli jsem měla na krajíčku, prostě vstal a začal šaškovat, jenom abych nebyla smutná, a naopak ve chvílích, kdy jsem se ocitala na vrcholu extáze čistočisté radosti, byl tam a krotil mé nadšení jako legendární ropucha, sedící na pramenu života :))

Blizna je nejlepší spolužák, jakého jsem si mohla přát. Známe se už léta ale skutečné přátelství jsme navázali teprve dva roky zpátky, když jsme změnili školu a ocitli se ve stejné třídě. Bohové ví, že to tehdy byla těžká doba, a v těžkých časech člověk hledá především spojence. V Bliznovi jsem našla jak skvělého kamaráda, tak spolukurzistu, spolužáka a trpitele v předmaturitním, maturitním a přijímačkovém běsnění. Nikdy nezapomenu na naše debaty v KFC nad karcinogenním kuřátkem, probírání takřka bulvárních záležitostí i lidského skeletu až do morku kostí, na večery v kině a to, jak jsem mu tu slečnu prostě nedokázala dohodit :)

A ještě je tu něco, co bych chtěla vypíchnout. Kamarád je ten, kdo vstane a začne něco dělat - cokoli - když vidí slzy v očích druhého. Kamarád je ten, který tě nikdy nepomluví. Bohové ví, že těchhle přátel mám víc. A jsem jim za to nekonečně vděčná.

Jan

8. října 2010 v 11:59 | Sandie |  Přátelé

JAN

miláček
Люблю, люблю, люблю... To je název mého nejmilejšího fan-fiction anime The Slayers a zároveň velmi stručný a velmi výstižný popis toho, co k Janovi cítím.

"Když říkám, že tě miluju, mám pocit, že lžu. Protože to, co cítím, je mnohem víc..."
"Já myslím, že je to naopak právě to, co slovo "milovat" doopravdy znamená."

Jednoduše si jsme souzeni. Jeden by řekl, že jsme se seznámili náhodou a zvláštní náhody nás provázejí po celou dobu našeho vztahu, ale... těch náhod je tolik, že to prostě musí být osud :) Naše data narození, znamení zvěrokruhu, názory, zájmy a očekávání; naše sny, naděje a noční můry...

Jediný muž, o kterého stojím, ke kterému jsem za všechna ta léta nepřestala cítit hlubokou lásku a úctu. Jedeme spolu ve všem. Vždycky na všechny slasti i strasti života budeme dva. MUAHAHAHAHA!!

Eat shit! (jak pravil klasik), nepřejícní kreténi a dévékáčka :*

Je to prostě tak. Tím bych to pro veřejnost uzavřela :)


Klatovy 2010

4. října 2010 v 11:15 | Hrabě Sandie |  Sandie
Drazí návštěvníci!

Z důvodu užívání pohodlí svého domovského hradu na kopci (v rámci ochrany dat Vám nemohu sdělit, o který hrad a kopec se jednalo) a volnočasových aktivit s tím spojených jsem byl dlouhodobě indisponován a nemohl se věnovat přispívání na blog. Sandie měla prodloužené prázdniny a proto jsem coby potížista a příživník číslo jedna nebyl v jejím obydlí (a tím spíš u notebooku) příliš vítán *kašly kašly*. Ale jako každé, i ty její prázdniny dospěly do finálního stadia, které se ukázalo jako terminální, a deifinitivně skončily devětadvacátým zářím *muu-uahahahaha*.
stromešek
Dobře jí tak. Přinejmenším pochopí, že na tento blog nemá monopol. Ten mám samozřejmě já.

Nicméně - ušetřím její těžce zkoušenou psychiku a věnuji tento post jí a posledním dnům jejích prázdnin - nechť je jim lehká zem.

Fotoreport naleznete pod perexem.
S pozdravy,
hrabě Antoin de l'Avoin, Váš Avon boy.