Prosinec 2009

Viktoriánsky laděný mini klobouček

30. prosince 2009 v 20:52 | Sandie |  ♠ Výtvory
Představuji vám svého nového vymazleného tvora. Já ho jednoduše POTŘEBOVALA!

Obsahuje dva knoflíky, krajku na kumičce (po obvodu válce), aderlassovskou lemovku (tee-hee) a síťovaný závojíček.

Otepluje se

30. prosince 2009 v 20:38 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
Ne, že bych to chtěla zakřiknout, ale zdá se, že se otepluje. Tím nemyslím počasí venku, kde je tomu spíš naopak, ale v mém nitru. Něco tam taje jako sněhulák na jaře: drží, ale neodvratně povoluje :D

Diplomatka

27. prosince 2009 v 16:00 | Sandie |  ♠ Výtvory
Už přes rok mi v počítači leží fotografie, které jsme s llzard nafotily nejprve čistě pro srandu králíků, a o něco později s úmyslem sestavit fotoromán. Vzhledem k nemalým změnám, které ale nastaly v našem životě, se na fotky pozapomnělo, dokud jsem je nevyhrabala...

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat, a stal se vánočním dárkem pro llzard :)

V hlavních rulích:
llzard aka Christian
Sandie aka Lizzelie Nepira
diplomatka aka diplomatka

Lokace: Dolní Počernice, místní jezírko, jezero, zámek a zámecký park, čínská restaurace na Chvalech.

To hlavní pod perexem :)

Gábi

26. prosince 2009 v 14:48 | Sandie |  Přátelé

GÁBI


Slavím

26. prosince 2009 v 14:35 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
Nikdy bych si nepomyslela, že to řeknu, ale je to tak: Poslední dva dny stojí za pendrek, a soudě dle momentálního stavu je moje nálada na nižším stupni než počasí venku. V žádném případě se to netýká Vánoc, natož Štědrého dne; ten byl přímo úžasný! Dostala jsem spoustu nádherných dárků, kterými se budu určitě chtít pochlubit, zřejmě ale až budu v lepším humoru. Takhle bych z toho neměla žádnou radost...

Dnes u mě byla Gábi, na kterou jsem se strašlivě těšila, jelikož u nás ještě nikdy nebyla, a hlavně protože jsme si měly předat dárečky a dát si něco dobrého na zub. Chvíli to taky senzačně fungovalo, ale bohužel pro mne přijela Gábinina rodina s tím, že se jeden k babičce, a to mnohem dřív, než jsme původně plánovaly.
Takže tady momentálně sedím, srkám čaj s přídavkem alkoholického nápoje a jsem mrzutá. Asi i dlouho budu. Minimálně do doby, než mi zase někdo zvedne náladu.

Tak hezké svátky vánoční...

Alelujá!

22. prosince 2009 v 23:08 | Sandie |  ♠ Škola
Hurá! Veselme se, velebme a oslavujme vánoční prázdniny. Ti, jenž tak neučiní, budou odsouzeni a káráni stejně jako ti, jenž se nám snaží svátky zahltit nadměrným množstvím učiva (páč my se stejně učit nebudem)!
Jménem lásky a spravedlnosti!
Otome no Inori ~ ♥
Jak to vypadá, Zelgadise někdo hodil do studny. Druhou hypotézou je, že tam skočil sám. Ne, že bych se mu divila; uvidět takovou Linu a Amelii, asi taky raději někam hupsnu :D Ale o to přeci nejde.

Rádobyrůženec s lístkem

21. prosince 2009 v 21:50 | Sandie |  ♠ Výtvory
Momentálně jsem zaměstnaná výrobou vánočních dárků a zakázek, a proto posílám ukázku rádobyrůžence, který jsem si vyrobila během nemoci spolu s náramkem a náhrdelníkem :) Ano, ano. Stěžovala jsem si, jak nemám čas si ho vyrobit a už jsem chtěla nechat jeho zhotovení na Ketmaře, když vtom jsem dostala chřipku! Jako na zavolanou, ny?


Vánoce se tryskem blíží

20. prosince 2009 v 11:09 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
Sedím u psacího stolu, a není to moc pohodlné. Musím o každý čtvereční centimetr svádět urputný boj se šperky, krajkami a maturitními otázkami z biologie. Skoro přes všechny ty učebnice nevidím na monitor, na kterém mi běží anime the Slayers (po kolikáté už během těch sedmi let?) s legendárním polským dabingem.
Aby byl diskomfort, jenž zakouším, úplně dokonalý, na klíně mám položen téměř dokončený prezent pro Gábi, a přes rameno se pokouším uhlídat papouška, který se mi usilovně snaží sežrat materiál na dárek pro llz anebo vyhazuje papírky z koše.

Příliš mnógo škóly

15. prosince 2009 v 17:39 | Sandie |  ♠ Zprávy ze záhrobí
Poslední dobou se opravdu nestíhám nadechovat; ve škole je to samý předvánoční test (a tímto děkuji našim vždyzeleným tvrdolistým neopadavým pedagogům za jejich neutuchající zájem o náplň našeho volného času), práce až nad hlavu, a ještě se stíhám zabavovat i na jiných frontách a pak svědomitě řešit následky vlastního ignorantství.
Heh *kapka*

Nicméně prázdnotou zející blog v není v žádném případě dokladem toho, že by se ve skutečnosti nic nedělo, natož že bych se nudila. Mám v zásobě několik humorných fotografií stejně jako materiálu určeného ke zpracování do článků. Třeba nakupování vánočních dárků je na samostatný post (aneb proč si o mně všichni prodejci myslí, že jsem strašně pagan-black-trů-kult-metal-gothic-cosi, ačkoli na ně zírám spíš jako leklá žába?!)...

Jak bych řekla - prostě hrůza.

Un poco de mi

9. prosince 2009 v 19:50 | Sandie |  Charakter
Kdykoliv mi někdo položí otázku: A ty jsi co?, odpovídám stejně: Já jsem... já. A nic to nezmění. Mé Já je konstanta.

Preferuji gothickou módu, ale ke gothikům se řadit nechci. Původně krásnou myšlenku zruinovala medializace, a z něčeho tak obdivuhodného se stal styl pro třináctky a bandu chlastavých nebo řezavých jedinců.

Věřím, že někde gothika je stále ještě o tom, o čem vlastně být měla. Věřím, že někde tam existují lidé, kteří si pod gothikou představí psaní poezie, skládání hudby či bloumání po odlehlých místech a romantických ruinách. Tím samozřejmě nemyslím, že bych tam chtěla potkat pana Mac Kerra... *sigh*

Mám ráda procházky po hřbitově, vzácné chvíle, kdy měsíční světlo měkce dopadá na náhrobky a uvádí mne ve zbožný úžas a vzbouzí ve mě touhu sehnat si někde poblíž podnájem. Ráda nosím černé krajkové halenky, korzety, rukavičky, vysoké šněrovací boty, růžové nadýchané sukýnky a šaty se spoustou mašliček.

Miluji svoji rodinu, protože mě vychovali, utvářeli a protože to se mnou nevzdali, když jsem byla vážně nemožná. Miluji svého přítele, protože mi řekl ty správné věci ve správný čas, a bylo jich příliš a byly příliš konkrétní na to, aby to mohla být náhoda. Miluji svoje přátele, ačkoli mne občas čuří, a já bezpochyby dělám čuřenými je.

Nepřežiji bez psaní, svých básní *kašly-kašly*a dobré hudby. Nepřežiju bez šití a vyrábění šperků z korálků a drátků a pohádkových bonnetů.

Nemám ráda lidi, kteří mi říkají, co mám dělat přímo, nebo se mne k tomu snaží přinutit manipulací. Nesnáším, když se mi někdo hrabe v mých věcech, jako by bylo samozřejmé, že mu to dovolím. Nelíbí se mi známky od dvojky níže. Nesnáším každoroční dovolené u moře, jenž jsou pro mne utrpením. Nelíbí se mi slovo kolektiv, a kdo tomu říká "komunita", toho probodnu kuchyňským nožem. Nenávidím Stranu zelených.

Přežila bych bez Svědků Jehovových, rozjívených třináctek, co se vlastně ještě hledají, a strojené roztomilosti.

Ano, taková a ještě jinačí já jsem, a jsem na to pyšná. Někdy ale víc, a někdy míň. Jsem sama se sebou spokojená, a nestydím se za nic, co jsem kdy udělala, protože ať už jsem udělala cokoli, měla jsem pro to důvod, který byl v danou dobu a v daném místě ten jediný správný a podstatný.